La Mariée était en noir
La sposa in nero
The Bride Wore Black
Režie:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Jeanne Moreau, Michel Bouquet, Jean-Claude Brialy, Charles Denner, Claude Rich, Michael Lonsdale, Alexandra Stewart, Paul Pavel, Luce Fabiole (více)Obsahy(1)
Nevěsta byla v černém je první Truffautův "černý" film. Scénář napsal spolu s Jeanem-Louisem Richardem podle knihy Williama Irishe zrovna v době, kdy psal svou knihu rozhovorů s Alfredem Hitchcockem. Osudová náhoda svede dohromady pětici mužů a jeden novomanželský pár. Ve chvíli, kdy manželé vycházejí z kostela, si v blízkém domě hraje pětice mužů s ostře nabitou zbraní. Nechtěně vystřelená kulka udělala rázem z nevěsty vdovu. V ten den se nevěsta z bílých šatů převlékla rovnou do černého. Jediné, co ji od této chvíle na světě zajímá, je pomsta. Pět mužů postupně umírá zvláštním, rafinovaným způsobem daným jejich charaktery a prostředím, ve kterém žijí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (91)
Tento film se mi jeví dost ambivalentě, jsa příliš málo vyšinutý a zároveň dost naivní, působí spíše nezajímavě a mírně komicky než temně. Na dobu vzniku bych se rozhodně neodvolával. Pokud má Nevěsta nějaký filosofický podtext, tak je dobře ukrytý, nebo naopak - možná až příliš zjevný, obecný; každopádně se mi zdá, že chybí. No, co byste čekali u člověka, kterému se nelíbí ani Zvětšenina? ()
Drama, ve kterém neteče krev a přesto zaujme. Thriller, ve kterém postrádáte prvoplánové napětí, a stejně jakési mrazení v zádech tam je. Předem jsem věděl, o čem film je, takže zhruba po první půlhodině se stal děj předvídatelným, přesto pak došlo k zajímavým dějovým zvratům a závěr byl úplně jinde, než by se dalo čekat. Zajímavé bylo pojetí retrospektivy, kdy se postupně po kouskách dovídáte, proč se to všechno vlastně děje. Zaujala mě psychologická hra s odlákáním dítětě; trochu to připomíná podobné scény z každýho druhýho béčkovýho krváku let 90., ale tohle je rok 1967. Hudba s různými variacemi Mendelssohnova svatebního pochodu. Navíc, Jeanne Moreau měla úžasný oblečky, celé je to takové francouzské a jsou to 60. léta, takže mě to celé bavilo. ()
Uma Thurman nebyla první nevěstou, která se mstila za svoji tragicky zakončenou svatbu. Zábavná kriminální hříčka, kde po chvíli nejistoty divák čeká, jak komplikovaným způsobem hlavní hrdinka zprovodí ze světa dalšího z pětice mužů, kterým přísahala smrt. A autor jí staví do cesty vskutku složité překážky. Výsledek se sice nedá brát vážně, ale jako noirová zábava funguje velmi dobře. ()
Sú filmy, ktorých efekt je napriek dobe vzniku a divadelnej teatrálnosti stále pôsobivý (Vertigo, Odviate vetrom,...) a potom sú ešte filmy, na ktorých sa doba odrazí až príliš okato a pre súčasného diváka sú pomerne nestráviteľné a bez nadsádzky. Šteklivo morbídny a krásne bizarný námet sa preto úplne rozplynul v nezaujímavom režijnom prevedení a zbytočne naťahovaných, nudných scénach. Truffaut bol nepochybne veľký režisér, no aj taký musí občas šliapnuť vedľa. Jeanne Moreau čoby nekompromisná nevesta diabolsky zábavná. ()
Takže takhle ne. Nic proti ikonám, někde nemám problém, ale tady mám a když mě to nebavilo, nebudu si hrát na hlavu pomazanou, třeba mě umlaťte 1000+1 filmem, který musíte vidět, než já natahnu brka. Na Jeanne Moreau byly leklý i ty její krásný oči, mužský postavy byly neuvěřitelně tupý a dokoukala jsem to jen dík hudbě, která měla tu moc mi celou dobu slibovat, že to nejlepší teprve přijde. Nepřišlo. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (5)
- François Truffaut měl vždy jasnou představu o podobě filmu a byl přesvědčen, že k určitým žánrům se naprosto nehodí provedení v barvách. Je to právě případ filmu Nevěsta byla v černém, u něhož Truffaut až do smrti litoval, že jej natočil jako barevný. (argenson)
- Truffaut kladie dôraz na motív lásky až tak, že zločin presahuje rámec sujetu filmu. V ranom diele Strieľajte na pianistu (1960) ukazuje len dôsledky z nerozdeleného lupu, v snímke Konečně neděle! (1983) dáva zločin hneď do prológu diela, prípravy nie sú ukázané a jeho motívy sú následne odhaľované. Na pozadí zločinu sa rozvíja milostný vzťah. V tomto diele je zločin dôkazom lásky. Zosúladenie muža a ženy sa nedeje na základe princípu deľby činností, ale naopak, ich simultánnym zdieľaním. (Biopler)
- Vzťah motívu lásky k zločinu prehĺbil Truffaut v snímke Strieľajte na pianistu (1960) a neskôr v diele Konečně neděle! (1983), ale najviac v tomto filme. V spomínaných snímkach čerpal schému z filmografie Gillesa Grangiera. Láska sa rozvíja na pozadí zločinu, ale na rozdiel od Grangiera je s ním viac prepletená a skĺbená, aby sa napokon v tomto diele stala jeho príčinou v takom zmysle, že veľkosť lásky bude meraná počtom vrážd na konte milovníka. (Biopler)
Reklama