Hamlet

Hodnotit Shakespeara se raději neodvážím, snad proto že se můj názor na něj mění takřka každý den. Tento film ale pro mě představuje naprosto jasné literárně-filmové veledílo, jehož strnule archaická mluva a správně divadelní herecké výkony na mě zapůsobily už v poměrně mladém věku a od té doby jsem toužebně očekával, kdy se film objeví na televizní obrazovce. Dočkal jsem se za dost dlouhou dobu, ale zklamán jsem rozhodně nebyl a z mnoha "utajených" postav se mi zrodily nyní již známé herecké tváře. Na to, abych identifikoval "šachovou" postavu Charltona Hestona, jsem se však musel sakramentsky soustředit. (24.03.2005)

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)

Naprosto nejlepší Shakespearův zfimovaný Hamlet. Kenneth Branagh do toho vložil duši (režie i hl. role) a podařilo se mu to na výbornou. Bohužel jsem viděl dabovanou a pouze 122 min verzi, ale i tak jsem v úžasu. Každá scéna a dialogy jsou tak nádherné, že jsem si díky Branaghovi potvrdil, kdo je nejlepší spisovatel ! (05.12.2012)

Tento film jsem včera viděla už potřetí, ale myslím, že to ještě nestačí. Sledovat nádherný Shakespearův text zároveň s jeho překladem a vnímat, co všechno se odehrává před vašima očima, na to je potřeba čas. Místy jsem téměř nedýchala a pro slzy neviděla. Fascinující! Kenneth Branagh si zaslouží obrovský respekt. Shakespeare byl génius. (19.11.2023)

Adaptovať Shakespeara do filmu je úloha vrcholne nevďačná, predovšetkým pre neskutočnú urozprávanosť jeho hier a tiež pre tú strojenú vznešenosť, ktorá za tie 4 storočia akosi vyšla z módy. Branaghova adaptácia Hamleta je siahodlhá a jej sledovanie je po čase až bolestivé (prakticky nemožné na jeden záťah). A to najmä kvôli tomu, že hercom sa počas tých 4 hodín huby ani na chvíľu nezatvoria, ich slová s ohromnou kadenciou bolestivo zasahujú ako guľky z guľometu (typu Shakespeare 1602). Ale dosť už kritiky, veď koniec koncov, film sa mi celkom páči, najmä vďaka tej plejáde výborných hercov (nesedela mi jedine Julie Christie ako kráľovná). Osobitne vyzdvihnem Kate Winslet (Ofélia), ktorá to šialenstvo zahrala parádne. Napokon som bez úhony prežil aj tú smrtiacu dĺžku - vždy keď som sa už-už išiel utopiť v tej záplave slov, zachránila ma nejaká skvelá scéna, pôsobiaca viac filmovo (takými sú napr. scéna, kde duch vyjavuje okolnosti svojej smrti, scéna v zrkadlovej sieni, scéna s hrobárom, či scéna záverečného súboja). (28.08.2022)