Hamlet

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Některé dialogy při sledování čtyřhodinové verze mohou na Shakespearovského nefanatika působit zdlouhavě, ale i tak se jedná o jedno z mých nejoblíbenějších převedení divadelní hry na médium zvané film. Scény, kde Hamlet předstírá šílenství, jsou dokonalé. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se Kenneth jednou pustil i do Macbetha. (29.10.2009)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)

Vynikající! V některých scénách přímo strhující! Viděl jsem pouze tu dvouhodinovou verzi, která možná pro někoho ne zcela znalého děje může být na pár krátkých okamžiků nepřehledná, ale vždy pochopitelná. Neznám film, kde by i sebemenší štěk hráli prvotřídní herci jako Jack Lemmon, Charlton Heston, Billy Crystal, Robin Williams či Rufus Sewell. A navíc, na Shakespeara se přece dnes už nikdo nedívá jen proto, aby věděl, jak to dopadne (to všichni dobře ví), chceme to vidět proto, protože nás zajímá, jak se s tím každý tvůrce popere a zda tu kládu zvedne a zvládne. Branagh and his company to zvládli bravurně. (19.04.2013)

Splnil jsem si výzvu a pustil si čtyřhodinovou verzi Hamleta. Je to asi nejdelší film, co jsem kdy viděl. Celkem to ale uteklo. Knihu jsem četl už na střední a můžu potvrdit, že Kenneth tu hru do detailu převedl na plátno. Tak vytříbený, bohatý i složitý scénář jsem nezažil. Měl jsemu toho české titulky, která také nebyly snadné ke čtení. Každý výstup je tu totiž velmi filosoficky probrán do hloubky a tím už je jasné, jak tenhle film mohl nabrat takovou stopáž. Obyčejný divák ať neočekává jednoduché věty, protože ty tu jsou v menšině. Jsou tu vyloženě multisouvětí, které musíte bedlivě sledovat, aby vám výpověď kohokoli ve filmu dávala smysl, protože než se dozvíte hlavní myšlenku, je do ní vloženo ještě pár vět vedlejších. Někdy to zamotá hlavu. Ten, kdo nezná zápletku Hamletovy tragédie, ať na film raději nekouká, protože je v něm neustále zkoušena divákova trpělivost. Kdybyste film náhodou viděli v televizi, věřím, že byste to po půlhodině vypli, možná i dřív. Tohle umění není pro někoho, kdo si chce o víkendu odpočinout u rodinné komedie. Tohle je výzva, na kterou je třeba se připravit. Uteklo mi to, ale na sledování to bylo náročné. 60 %. (08.01.2018)