Americká noc

Vpravdě tuze zajímavá záležitost z prostředí natáčení filmu. Ukazuje běžné všední problémy filmového štábu, rozmary hvězd a touhu po ukončení filmu včas. Ne vždy se ale vše vyvíjí tak, jak by si všichni přáli. Scénář nepíše jen fantazie, ale i sám život. Postava Alfonse byla naprosto skvěle napsaná.:"Myslíte si, že ženy mají kouzlo?" (18.12.2010)

Ne, zas až taková bomba to není. Ale jako snímek, který se snaží divákovi přiblížit natáčení filmu a různé zákulisní peripetie, poslouží velice dobře. Některé scény, jako třeba ta se speciálně upravenou svíčkou nebo ta s oknem ve vzduchu mě docela překvapily, ale celkově se zde divák dozví hodně věcí. Tempo by sice mohlo být možná trochu svižnější, ale jinak se mi film líbil, takže 4*. (01.07.2009)

Pro všechny, kteří se chtějí stát amatérským filmařem. Pro všechny, co mají od dětství vysněné, že se stanou režisérem. Pro všechny, co zaujal dokument Ztracen v La Mancha. Pro všechny, co milují film, dovedou číst mezi řádky a ocení nadhled na tohle vrtkavé pozlátko. Pocta vysekaná s grácií svou vlastní. (01.07.2009)

Sympatický snímek, kterému ale chybí jakási vnitřní konzistence a kontinuita. Truffaut před nás vrší více či méně povedené scény ovšem bez větší provázanosti, díky čemuž mě Americká noc nikdy nedokázala plně strhnout. Za zmínku pak stojí pohledné herečky v hlavních i vedlejších rolích a boží scéna s kočkou. 70%. (02.12.2011)

Truffaut je milenec. A film (a především jeho realizace) jeho dívkou. Americká noc je potěšením z řemesla povzneseného nad umění (režisér je nucen řešit všední maličkosti). Samotný film ve filmu (Je vous présente Pamela) je tlačen do pozadí (Truffaut často stříhá trochu moc brzy, jako by chtěl působit dojmem, že scéna je nepodstatná) a skutečná dramata se odehrávají v životě, což je v souladu s tím, že pro Truffauta byla samotná natáčení minimálně tak důležitá jako výsledné filmy a především s hlavní otázkou Americké noci: Je filmování nadřazeno skutečnému životu? Truffaut je přesvědčen, že ano (ze snů ho neprobouzejí ženy, ani strašidla, ale vzpomínky na dětství, kdy strhal vývěsky na film Občan Kane). Teoretizování v Americké noci je prosté, Truffaut hovoří podle všeho srozumitelným jazykem, přesto je zde spousta skrytých detailů, jen je očesat ze stromu. Na to je ovšem třeba vysokého žebříku protkaného stupínky bezuzdné cinefilie. Ostatním (rozbalování zásilky knih s monografiemi filmových tvůrců - Buňuel, Bresson, Welles, Rossellini, Hawks aj. - je klíčem ke stromu poznání) nezbývá než vrátit hlavu a sledovat plody filmového ovoce ze země a spíše si je jen domýšlet. (07.08.2007)