Americká noc

Kouzelně komplexní reflexe hořkosladce prokletého života tvůrců a spolutvůrců, se všemi paradoxy, tragédiemi, ústupky, zmařenostmi, sebeobětováním, míjením - a osudovou fascinací a zaujetím v procesu zrodu díla, jež všechny nevyhnutně pudí to přestoproto podstupovat zas a znovu. *** Pomalý rozjezd je v řádu železné logiky tvůrčího procesu, dynamika, oddanost, semknutost i kreativita, stejně jako napětí, se na všech souběžných frontách uhrančivě stupňují s blížícím se termínem dokončení a bobtnajícím rozpočtem. A pak je konec - *** Nenadála bych se, o kolik silnější bude celkový prožitek, když projekci nostalgičtější a ponornější Americké noci tematicky doplníte Trhákem, který se trefuje do stejného černého, jen mnohem ironičtěji broušenými, bleskurychle létajícími šípy - ta doplňující se dvojkombinace přináší vrcholnou slast. *** Na B12 s O., Lí, J., Š. a Bí. *~ (15.12.2023)

Pro všechny, kteří se chtějí stát amatérským filmařem. Pro všechny, co mají od dětství vysněné, že se stanou režisérem. Pro všechny, co zaujal dokument Ztracen v La Mancha. Pro všechny, co milují film, dovedou číst mezi řádky a ocení nadhled na tohle vrtkavé pozlátko. Pocta vysekaná s grácií svou vlastní. (01.07.2009)

Scénář: François Truffaut, Jean-Louis Richard, Suzanne Schiffman .. Tvůrčí i herecký zápal François Truffauta je obdivuhodný. Stejně jako upřimná láska k filmu a jeho komplexní a mnohdy náročné výrobě. (01.07.2009)

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

Francois Truffaut se rozhodl složit poctu řemeslu, které ho živilo skoro 30 let a natočil film o tom jak se točí film. Vznikla z toho občas humorná a jindy vážná podívaná, plná výborných herců a zajímavých situací, kdy se herci i štáb úmorně snaží dotočit film i za nepříznivých situací, mezi kterými nechybí i nejedna tragédie. Je škoda, že skvělé scény z natačení střídají slabší o životě herců a štábu mimo kameru. I tak se jedná o velice dobrou poctu filmovému řemeslu. (07.08.2009)