Hebká kůže

Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. (09.01.2014)

Psychologická štúdia krízy manželského života patrí k najúprimnejším kúskom od Francoisa Truffauta. Film mi pripomenul vzdialene filmy Ingmara Bergmana až nato poňatie, ktoré mi pripadalo menej analyzujúce a viac pozorujúce a film sa mi páčil aj preto, že z doterajších Truffautových filmov vyčnieva tým, že sa približuje bližšie realite a absentuje štylizovanejší a hravejší prístup, na ktorý som bol u autora navyknutý. K tomu pridám kvalitné herecké obsadenie a najmä krásnu ustrednú melódiu, ktorá pôsobivo zdôrazňuje atmosféru filmu. Naopak záver mi prišiel trochu prehnaný, ale čo môžem namietať, keď sa inšpiroval reálnym prípadom. (17.08.2005)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)

Pánové přiznejte si, že jak jde o ženský nebo nedejbože o city, tak jste neuvěřitelní slaboši. Truffaut, ač k této sortě populace sám náležel, tak se tohoto doznání nezdráhal. Hebká kůže je klasický manželský trojúhelník. Krásná manželka, ještě krásnější milenka, manžel rádoby chlapák, ale je jenom ubohý srab a dle mého názoru nádavkem slizoun. Co ale vybočuje od klasiky je nepřehlédnutelný fakt, že jejich milostný příběh je založen na tématu náhody s klíčovou otázkou co by (ne)bylo, kdyby...Je to Truffautův snímek s největší hloubkou kontextu, bez ironie, přímočarý, srozumitelný a s jemným citem pro filmové vyjádření. (15.09.2011)

Určitě je to dobrý film, byť jsem se do něj musel poněkud nutit, neboť jeho vyprávěcí tempo jsem shledal dosti úmorné, a samotné téma manželské nevěry (a potažmo milostných vztahů) mě už asi nebaví, protože filmů, které jsem o něm viděl, už bylo příliš (to platí pro Truffautovu filmografii i obecně). Příliš mě neoslovilo ani obsazení, Jean Desailly mi přišel herecky nepříliš zajímavý (a ne nepodobný Paroubkovi), a na Françoise Dorléac jsem nenašel nic, co by nějak vzbudilo můj zájem - z profilu ještě ujde, ale en face vypadá jak nějaká seschlá čtyřicítka. Podle mě je toto film, který hodně zestárnul a který mi toho moc nedal - vybavil jsem si u něj spoustu lepších filmů podobného ražení (např. Nevěrná žena, Moderato cantabile, Výtah na popraviště či Milenci). Mimochodem nepochopil jsem název filmu, v němž o žádnou "hebkou kůži" nikde nejde, snad s výjimkou úvodních titulků, pod nimiž běží záběry na propletené mužské a ženské ruce - snad odtud ten název? (07.10.2018)