Hebká kůže

O nevěře hezky nemilosrdně, se vší trapností a naivitou dobře uleželého tuctového sobečka ve středních letech, s výmluvnou řečí pohledů a gest, funkčními obrazovými kompozicemi a dobře zapojenou muzikou (aneb tradice kvality a nová vlna nemohou být v opozici natrvalo). Jak já mu vždycky na konci přeju, aby se dovolal – kdysi kvůli němu, dneska kvůli ní. (24.04.2014)

Skoro celou dobu jsem si při sledování pochvaloval Truffautovo umění podat takhle ožehavé a zároveň tragikomické téma s příjemným a milým nadhledem, přitom realisticky a poutavě. Konec je ale šokující. 85% (341 hodnotících přede mnou má průměr 82%). (20.12.2013)

S neverou sa človek nabehá, najazdí, a nesmie pritom zabudnúť na množstvo detailov. Hlavne tie detaily asi nie je v mužských silách všetky zvládnuť a tak to v určitom momente prestane mať pod kontrolou. Na detaily ale nezabúda režisér, takto si predstavujem dielo francúzskeho velikána, nie je to len dokonalé prežívanie v tvárach hercov, ktorá na mňa úspešne prenášali. Aj drobné detaily, ako mačka s jedlom, prehliadka dámskych topánok, zapínanie a vypínanie svetla, pri mnohých som si spomenul na Americkú noc, v ktorej sú detaily z celkom iného pohľadu a to mi umožnilo vnímať ich pozornejšie. (23.07.2015)

absolutne omracujuce, genialne, dokonale. od truffauta zatial najlepsie co som mal moznost vidiet. normalne ma mrazilo.............................. a mrazilo by ma este viac keby hlavneho hrdinu hral Marcello Mastroiani (05.10.2007)

Metráž nabitá silnou emóciou vášne, ktorá opantá zmysly Pierra Lachenaya a znovuobjavenie týchto zmyslov mu pomôže na neľahkej ceste starnutia. Literárna i filmová história sa neraz pohrávala s podobnými námetmi, no atmosféra ktorú dokáže navodiť Truffaut, nechá rezonovať v divákovi pocit, že má dočinenia s majstrom a jeho film necháva dynamicky prúdiť krv v žilách. Vadili mi niektoré prílišne teatrálne scény , inak sa veľa vyčítať nedá. Navyše škoda, že Françoise Dorléac mohla svojou krásou na filmovom plátne prispievať len pár rokov. (09.08.2013)

Antická tragedie stavbou i motivy. Téma osudu a osudových náhod vytváří (formální) svorník mezi začátkem a koncem. Autor škodolibě naznačuje, že se všechno mohlo odehrát zcela jinak, kdyby jedna maličkost vybočila, ale nestane se tak a příběh následuje slepě osudové předurčení. Velice snadno se z toho mohla vyklubat moralita, ale nestalo se - hluboký obdiv Truffautovi! (22.01.2009)

Snímek v mém TOP 10. Zdánlivě banální námět o střetu žárlivé ženy a podvádějícího manžela podaný tak trochu jinak... Při sledování tohoto dramatu mne nadšením naskakovala husí kůže. Drastický závěr tohoto filmu považuji za jeden z nejdokonalejších záběrů v dějinách filmu! (28.07.2004)

Klasické téma v emocionálně sterilním a chladném Truffautově provedení. Všechny hlavní postavy jsou tak chladné, že je takřka nemožné sympatizovat s kteroukoli z nich. Pomatený Pierre - nečestný muž, který nevěru sám aktivně vyhledá. Jeho manželka - hodná a korektní žena, která se pod vlivem nevěry začne chovat iracionálně. Milenka Nicole - mladá, v nitru dobrá holčina, která se nechá Pierrem vtáhnout do kolotoče vzrušení. Žádná z těchto postav není natolik silná, aby u diváka vzbudila lítost nebo sympatie. U silného tématu jakým je nevěra, je to hřích. (22.08.2009)

Fil mě od začátku zaujal - přes předvídatelné reakce hlavních postav jsem neměla pocit, že u něj ztrácím čas. Příběh je výtečně podán - scény navazují přesně tak jak mají, a divák se může ztotožnit s každou postavou: je jasné, proč která postava momentálně jedná tak, jak jedná. Zranění ega manželky je tak věrně ¨zobrazené, že přes tragický závěr je cítilt úleva s ním spojená. Vůbec podání emocí zejména ženských postav mě pro jejich autenticitu okouzlilo. (22.11.2009)

Hebkou kůži jsem viděl kdysi dávno, ne ve zcela senzitivním rozpoložení. Zbyl z toho pocit, že jsem film odflákl a nedocenil, jak by si zasloužil, kterýžto přechodem do věku, kdy začíná být člověk materií, jíž jsou mladé ženy pokryty, fascinován ještě víc, jen zesílil. Nepropadnout naturalismu a cynismu vyžaduje během konstruování příběhu o románku muže na prahu smutného období zralosti s inteligentní krásnou letuškou fakírský druh sebezapření, nebo duši Francouze; není tedy divu, že se daří. Truffautovo pojetí tématu, rozmazávaného prostopášníky po filmovém plátně kontinuálně od Modrého anděla přes Ten tajemný předmět touhy a Hořký měsíc až třeba po Výchovu dívek v Čechách [s různými nuancemi a výsledky] roubuje osobní znalost tématu [nelze zaměnit s plody umělecké imaginace] s jedinečným talentem protkávat promyšlený, civilní a realistický děj delikátní filmovou poetikou a krásnými nápady. Hlavním hrdinou je sice chvílemi smýkáno až komicky [velmi trefně podané logistické problémy vícekolejného systému], ale do grotesky má jeho počínání daleko a nejen s pomocí berliček typu dojemná Delerueho hudba udržuje Truffat v příběhu o náhlém vzplanutí nezkušeného vydavatele literárního revue cosi nečekaně nevinného, co film odlišuje i od většiny skoro tak zdařilých. Proti-typové obsazení poněkud odulého xichtu Jeana Desailly považuji za brilantní tah, fascinaci Françoise Dorléac s Truffautem na druhou stranu sdílet nedokáži. Každý máme holt o ideálním objektu potaženém hebkou kůží holt trochu jiné představy. (09.01.2013)

Ten závěrečný úsměv se nezapomene. (14.08.2015)

[3,5*]     "I've learned that men's unhappiness arises from the inability to stay quietly in their own room."     Dráma o jednom zničujúcom milostnom vzťahu. Spočiatku mierne šteklivé napätie pri ochutnávaní zakázaného ovocia sa postupne mení na napätie silne znervózňujúce, keď milencom každú chvíľu hrozí odhalenie. Obaja Jean Desailly i Françoise Dorléac sú v hlavných rolách výborní a typovo veľmi dobre zvolení. Výborná je i hudba Georgesa Deleruea. Inak je zaujímavé, ako mi tu Françoise Dorléac pripadá veľmi pôvabná, kdežto vo filme Slečinky z Rochefortu (1967) miestami až škaredá. Možno to bude tým, že tam bola postavená vedľa Catherine Deneuve. (25.11.2022)

Depresivnější drama s očekávaným koncem, který je ale i přesto velice silný a zachraňuje docela nevýrazný pocitově laděný děj. Čekal jsem více. (25.11.2012)

Psychologicky dokonalá studie klasického trojúhelníku manželka - manžel - milenka. Černobílá neokázalost, která však naprosto vtáhne diváka do děje. A bonus navíc: dneska takřka dokumentární svědectví o tom, jak se za těch pomalu padesát let od natočení snímku zrychlilo životní tempo a jak se zásadně změnil sociální status takových profesí, jako např. literát (nikoli bestsellerista), literární vědec atp. (08.12.2011)

Na Truffautovo mistrovství už názor dávno mám, tady mě ale překvapil, a popravdě... naprosto položil. Hebká kůže je svým pojetím velice výjimečný film pracující s romantickým scénářem, využívající detektivní až hitchcockovskou formu, zakončený jako jedna velká tragédie. Je to naprosto nesrovnatelné s čímkoliv, co jsem kdy viděla. S rukou na srdci nemůžu tvrdit, že jsem v téměř dvouhodinové stopáži necítila pár hluchých míst, ale to je v porovnání s klady takového díla naprosto zanedbatelné :) (15.06.2014)

Naděje rozsvěcuje pokoje. (01.12.2008)

Opäť skvelý a stále originálny Truffaut :-) Autor kvalitnej francúzskej kinematografie. (18.06.2009)

V tomhle filmu je něco magického, něco, co slovy ani nejde vyjádřit. Pokud se J. P. Léaud v "Americké noci" ptá, zda mají ženy kouzelnou moc, pak prostřednictvím "Hebké kůže" nám Francois Truffaut a Francoise Dorléac dávají jednoznačnou odpověď - ano, mají! (28.12.2011)

Hlavní postava je dost nechutný slizoun trochu připomínající Jiřího "Sexymozka" Paroubka (vím do mrtvol se nekope :-) ale ta letuška byla moc hezká a manželka dobrá psychopatka. Podle mne nejlepší Truffautův film. (06.02.2014)

jeden z nejlepších filmů Truffauta.a ten konec.opravdu nezapomenutelné.Super. (23.01.2008)