Reklama

Reklama

Střílejte na pianistu

  • Francie Tirez sur le pianiste (více)
Trailer

Obsahy(1)

Psychologicko-poetické drama o nesmělém pianistovi, jeho milostných tragédiích a fatálních kontaktech s podsvětím, vychází z tzv. černé série (autorem předlohy byl David Goodis), ale jsou tu roztroušeny i prvky komedie a hudebního filmu. (NFA)

Videa (1)

Trailer

Recenze (82)

Aky 

všechny recenze uživatele

Nedám 5. Je to celé nějaké chladné. Jako by Aznavour byl šachová figurka, kterou někdo pohybuje, aniž se zajímá o to, zda se mi to líbí, nebo ne. Hlavní hrdina je natolik uzavřený, že k sobě nenechá diváka proniknout a tím ani probudit naplno jeho sympatie. Nic to ovšem nemění na tom, že se jedná o kvalitní film a dá-li se na něj i po padesáti letech pořád se zájmem koukat, tak velice kvalitní. ()

ancientone 

všechny recenze uživatele

Moja streľba na pianistu je stručná. Truffautove filmy ponúkajú, na rozdiel od tých Godardových, odromantizovanejší pohľad na novolnovú tvorbu, prezentujú jej charakter vo viac zemitej a na metaforickej streleckej muške lepšie udržateľnej polohe. ............... Godardovo dielo (Na konci s dychom) oproti Truffautovmu (Strieľajte na pianistu) transformuje anarchistický testosterón (s dôležitou autorskou esenciou) vylučovaný novou vlnou bez výraznejších strát do obsahu filmu predstavujúceho, v "šatoch" odkazujúcich na B-čkové gangsterky a noirové filmy, snahu mladých dosiahnuť ideu slobody (ktorá je stále v praxi nedosiahnuteľnou), pričom nedramatické voľnomyšlienkárstvo jeho formy korešponduje s mysľami hlavných postáv filmu a nevytvára žiadne problémy v plynutí, tempe a konzistentnosti filmu a tým pádom sa z neho stáva nestarnúce dielo. ................. Trouffautov autorský film s nádychom revizionizmu, takisto preberajúci črty B-čkovej gangsterky a filmu noir, je samozrejme ďalším manifestom novovlnových ideí, avšak prezentuje aj mínusové stránky zapríčinené improvizáciou, voľnou formou nerešpektujúcou pravidlá, vytváraním vlastného filmového časporiestoru, ktorý má korešpondovať až s rozprávkovosťou a vymýšľaním filmu za pochodu. V Snímke je ľahké zacítiť prílišnú asymetrickosť tempa, dostávajúceho sa prostredníctvom slobody formy k strnulosti a nevyrovnanosti, čím sa dielo stáva menej celistvým, neplynulým a miestami začne dezorientačne nudiť a je celkovo menej trvácnym zásahom. Truffaut nakrútil film, pri ktorom chel mať radosť z každého jedného záberu a vznikla naďalej hodnotná, ale zbytočne roztireštená variácia noiru. ............... Osobne viac preferujem Truffautov debut Nikto ma nemá rád, kde sa jeho dokumentárny prístup šikovnejšie drží témy a ponúka silný príbeh s autobiografickými prvkami v oveľa menej rušenej plynulosti, než v tomto viac, a niekedy až na škodu, experimentujúcim dielom. Môj zásobník je v tejto chvíli už vyprázdnený. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Ze všech tvůrců francouzské nové vlny mám nejlépe nakoukaného Francoise Truffauta a taky si s ním nejlépe rozumím. Musím konstatovat, že v rámci jeho tvorby nepředstavuje Pianista nic zásadního, neřku-li mistrovský kousek. Je to spíš hříčka, kde si režisér testoval možnosti propojení několika žánrů. Při jejím sledování mám pocit, že spíš improvizoval a dal na momentální intuici, nespatřuji v tom nějaký řád, promyšlený a ucelený plán. Scénář má bohužel k dokonalosti daleko a nepoměrně úspěšněji Truffautův záměr v pozdějších dekádách zrealizovali např. Coeni nebo tvůrci moderních vícevrstevných seriálů typu Better Call Saul či Breaking Bad. Ty dokážou křížit často na první pohled protikladné žánry rafinovaněji a divácky efektněji (přitom nikoliv prvoplánově lacině). Truffautův experiment z počátku 60. let poráží rozdílem dvou tříd. Zajímavá je pro mě Truffautova režie a herecké obsazení, ale když vás nepohltí příběh a postavy jsou vám více či méně šumafuk, nelze uvažovat o čtvrté hvězdičce. Výsledku škodí i výběr žánrů. Ať se na mě Truffaut nezlobí, ale thrilleru vážně nerozuměl a měl se mu velkým obloukem vyhnout. To, co nakonec vzniklo, bude nejspíš mnohem víc oslovovat klubový okruh diváků než běžné příznivce žánrové produkce. Celkový dojem: 60 %. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Můj obecný problém s francouzskou novou vlnou je, že ve snaze o realističnost postav je zbavovala osobnostní atraktivity. Pianista, kterého hraje Aznavour, má ve mně jako v divákovi vzbuzovat zájem o jeho osud, jenže po celou dobu filmu neudělá nic, čím by si ho zasloužil. Potácí se dějem jako bezkrevný panák beze špetky smyslu pro humor a já někoho takového prostě nedokážu mít rád. 40% ()

novoten 

všechny recenze uživatele

V první polovině příjemně (nejen žánrově) bloudivé, posazené čistě na bedra Aznavoura a jeho charismatického pohledu chlapa, který něco zažil a který právě tímhle pohledem dokáže ať už chtě či nechtě sbalit každou holku, kterou spatří. Od okamžiku únosu se ale Truffaut až moc ponoří do thrilleru, ve kterém najednou vůbec není doma. Do napínavých kolejí si nikdy pořádně nesedne a nejrůznějšími noirovými pravidly je až do samého konce spíše sešněrovaný než inspirovaný. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (30)

  • Raoul Coutard kývol na Truffautovu ponuku ku kamere, pretože sľubovala to, čo sám hľadal – rýchle a efektívne natáčanie v skromných produkčných podmienkach. Sám o tom povedal nasledovné: "Prišiel som k filmu so zlými návykmi reportážneho fotografa. Mám rád rýchlu, férovú prácu. Naopak, hnusí sa mi všetko pekné a uhladené. Začal som tým, že som zo svojich filmov odstránil takzvané umelecké efekty, veci, na ktoré sa kameramani obvykle tešia. Namiesto toho, aby som si žiadal armádu reflektorov, použil som denné svetlo. Výsledok – točili sme pätnásťkrát rýchlejšie za desaťkrát menej peňazí a naše nedbalé filmy boli živšie." (Biopler)
  • Truffaut používa zrkadlo ako typickú noirovú rekvizitu v rôznych funkciách – pri odhalení prenasledovateľov v odraze ženského zrkadielka Leny (Marie Dubois), pri naratívnej funkcii napr. v Charlieho (Charles Aznavour) byte či v samom závere kedy je Charlieho tvár deformovaná v rozbitom zrkadle, ako jeho nový život, ktorý sa začal rúcať. (Biopler)
  • Scéna v šatni, v ktorej sa stretáva Charlie s bratom, nám brata predstavuje dosť nepriamo. Je mimo plátno, keď s ním Charlie hovorí a neskôr sa objavuje len v zrkadle na úplnom okraji rámu a ešte je v zadnom pláne minimálne osvetlený. Truffaut sa výrazne snaží ísť proti konvencii, chce ponúknuť najneprehľadnejšie zobrazenie akcie, schválne necháva diváka sa trápiť. (Biopler)

Reklama

Reklama