Jindřich V.

Nejlepší Branaghova adaptace Shakespeara, na to bych skoro vsadil hlavu! Příběh prince Jindry, který se stal králem a zavrhl minulost ve jménu Anglie je monumentální, působivý, plný shakespearovských pochyb o královském údělu, plný čirých emocí. A ovšem precizní a vynálezavé režie, jakožto i strhujícího Branaghova ztvárnění mladého krále, který přesvědčí Evropu o svých schopnostech. Scéna králova projevu před zdánlivě prohranou bitvou s Dauphinem je natolik jedinečná, že jí světová kinematografie jen těžko překoná – v jejím stínu jsou i král Theodén či William Wallace pouze patetickými žvanily. Takhle už to asi nikdy nikdo nenapíše... Branagh byl pro Shakespeara zrozen a Jindřich to jen a jen dokazuje... (25.01.2004)

Historické filmy nie sú práve mojou parketou, k veľkému Williamovi zhliadam s nekritickou úctou a Kennetha Branagha som si doteraz nevšimol. Preto som pred sledovaním Henricha V. nemal veľké očakávania. Bol som však veľmi príjemne prekvapený majstrovským uchopením predlohy, jej nedivadelným poňatím a najmä realistickou dobovou atmosférou. V historických filmoch ma znechucujú vymydlení herci s vybieleným chrupom a bezchybných kostýmoch, o herečkách ani nehovoriac. V tomto filme som si užil takmer všetko čo mi bolo ponúknuté, od jazyka, cez psychológiu postáv, kráľovskú vznešenosť, bojové scény a úchvatnú hudbu, takže obočie som zdvihol vlastne až niekedy v závere pri komplikovanom dvorení. Nič to však nezmenilo na poctivých štyroch hviezdičkách, ktoré film odo mňa dostal. A pri zmienke o Kennethovi Branaghovi už budem vedieť o koho ide. (03.12.2011)

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Váhám mezi 4* a 5*… Zatím jsem se přiklonila k první variantě, ale jsem si na sto procent jistá, že až to zhlédnu podruhé, budu mít jasno. Opětovně poctivá filmařina mnou oblíbeného a obdivovaného Kennetha Branagha který byl pro filmové verze her W. Shakespeara snad stvořen. Scéna Jindřichova projevu před zdánlivě prohranou bitvou je tak dech beroucí, že spolehlivě strčí do kapsy i projevy Williama Wallace (Statečné srdce) či novodobějšího Jiřího V. (Králova řeč). (26.06.2011)

Taky to určitě znáte, někdo si objedná podle něj chutný jídlo a vy z něj chytnete průjem. Někdo vidí krásný obraz a vy přemýšlíte, že měla uklízečka dostat padáka, protože neuklidila bordel. Někdo vidí krásnou ženu a vy civíte na etážová kamna s širokým podstavcem. Někdo se rozplývá nad výlohou a vy vidíte jen cetky, co jste včera vyhazovali do kontyše. A někdo zase zažívá filmogasmus a vy jen přemýšlíte, jestli ochotníci z Horní dolní Lhoty ztvárnili Willíka líp nebo ještě líp. (27.08.2019)