Marná lásky snaha

Propašovat do Williama Shakespeara ovci, která umře z lásky při vzletných verších o lásce ke sličné dívce z úst Kennetha Branagha a tvářit se přitom normálně a s nadhledem to chce odvahu. Ale udělat z toho jen tak mimochodem scénu, která Shakespeara okoření, ale nepopře nic z toho na čem stojí, tak to už chce skrytou genialitu a jestli jí někdo na Shakespeara má, pak je to Kenneth Branagh. Mně se to líbilo, pořád je v tom neskutečný cit pro Shakespeara říznutý nadhledem i lehoulinkou groteskou až kabaretního rázu, která se ale k dílu Marná lásky snaha celkem hodí. Dost se tady Branaghovi vyčítá, že si střihnul jednu z hlavních rolí – mladého zamilovaného přítele krále, byť mu zde bylo „již“ 39 let. Mně osobně to nevadí, protože pokud jde o Shakespeara věk postav neřeší skoro nikdo – v takovém Romeovi a Julii – má být Julii taky jen čtrnáct let, ale na divadle ji hrají herečky přes 25 let, Laurence Olivier si střihnul mladého dánského prince Hamleta v době, kdy mu bylo „už“ 41 let, jeho matku Gertrudu si přitom zahrála Eileen Herlie, která byla o dobrých jedenáct let mladší než Olivier. 80% (31.08.2013)

Muzikál nikdy nebyl má parketa a nic na tom nemění ani fakt, že Marná lásky snaha je dílem mého oblíbence Kennetha Branagha. Nicméně první hodinu jsem se celkem obstojně bavil. Častokrát však v takových situacích, kde to tvůrci zřejmě nezamýšleli. To se týká zejména až groteskně naivní choreografie tanců. Moc muzikálů sice nakoukáno nemám, ale tady mi ta choreografie přišla, jako by si ji vymýšlel na koleni někdo, kdo nemá s tancem nic moc společného (že by sám pan režisér?). Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako kdybych se díval na první kola Stardance. Na druhou stranu mě celkem potěšila povětšinou příjemná hudba. Z hereckého ansámblu mě naopak vůbec nezaujal jalový a prkenný Alessandro Nivola (jakého překvapení se mi dostalo, když jsem pak zjistil, že je to přeci "ten fotbalista"). Herecký projev mistra Branagha mě ale naštěstí nezklamal a třešinkou na dortu byl roztomile pitoreskní Timothy Spall :-) (31.10.2011)

Mám rád swing a dobu čtyřicátých let, takže zasadit Shakespearovo dílo do tohoto období považuji za originální a vtipný počin. Samozřejmě je vždy risk když si režiséři berou pro předlohy divadelní hry takových ikon jako byl Shakespeare ad. a stylizují je... Už jsem viděl řadu jeho her moderně zasazených do různých období a leckdy to však bylo o dost horší. Je to podobné jako s filmem Titus (1999) . Po prvotním šoku a nutném přeladění z očekávaného na neočekávané je třeba nechat se unést novým pojetím hry. Já bych to tedy zas tak nestrhával. Ba co víc, mně se tohle líbilo. * * * (03.01.2012)

Tohle je snad první (a doufám, že i poslední) adaptace některého ze Shakespearových příběhů, která se mně nelíbí. Tedy není to úplná katastrofa, ale přesto mám spoustu výhrad. Jednak přenesení děje do 20.století. Jednak takřka doslovné citování všech dialogů (což u jiných "shakespearovských" filmů naopak vítám, ale tady to souvisí právě s dobou, do níž je film situován). Jednak Kenneth Branagh coby "mladík". Jednak hudební složka. No zkrátka mě tohle za srdce určitě nechytlo. Ale to, že je jinak Branagh skvělý režisér i herec a že Shakespeare psal vynikající příběhy, to pro mě platí i nadále - jeden film na tom nemůže nic změnit. (22.05.2003)

Udělat ze Shakespeara romantickou muzikálmí komedii odehrávající se za druhé světové, to chce pořádnou dávku odvahy. Branagh ji měl a výsledkem je film na jednu stranu velmi hravý a sám sebe vážně neberoucí a na stranu druhou kýčovitými dialogy a snahou o "něco víc" roztahaný. Prostě marná snaha. Ale odvaha by se měla cenit. 70% (16.06.2005)