Mnoho povyku pro nic

Nikdy jsem asi neviděla nic krásnějšího než rozohněného Kennetha Branagha běžícího v ústrety překvapenému Denzelovi Washingtonovi, ukazujícího na ustyďovavšího se Roberta Seana Leonarda a křičího nesouhlasně tou úžasnou dikcí: "He is in love!" Jinak typický příklad letní romantické komedie, jakou jsem ochotna snášet, ale to si myslím, že už přede mnou někdo řekl, že Wilda prostě válel. (30.09.2008)

Opravdová lahůdka. Moje nejoblíbenější Willova komedie (a asi i hra celkově), ve stejně nádherném, rozkošném a kouzelném podání, jako je to divadelní s Tennantem a Catherine Tate (kteří jsou ovšem ve svých rolích o něco lepší). Kenneth Branagh je úžasně neodolatelný, Emma Thompson je naprosto skvělá, mladičká Kate Beckinsale neuvěřitelně nádherná. Kennethova režie jako vždy naprosto prvotřídní. atmosféra a prostředí na jedničku, herecké výkony tradičně na té nevyšší úrovni i v těch nejmenších rolích. Ano, Kenneth Branagh i s tímto filmem ukázal, jak se má Shakespeare převádět na velké plátnoa že nikdo jiný by to radši dělat neměl. Skvostná záležitost, ve které potěší Michael Keaton i Brian Blessed, ale kdo mi vůbec nesedl, to je Keanu Reeves. Nebudu se tady pouštět do tvrzení, že jeho obsazení byl přešlap (ačkoliv i to je možné, moc mu to totiž nešlo), ale pravda je taková, že Don John je nejnudnější a nejméně povedený ze všech záporáků, které kdy Shakespeare vymyslel. Jinak je pro mne ale Mnoho povyku pro nic i v této podobě prvotřídním, skvostným, nádherným zážitkem s naprosto úžasnou ústřední dvojicí (kterou pro mně vždycky byli a vždycky budou Benedick a Beatrice) a naprosto úžasnou druhou hlavní dvojicí (která v druhé polovině zbytečně bere prostor té první - :D :D :D), nádhernou hudbou (miluju Nonny Nonny) a božsky nádhernou a roztomilou Kate. Nelze nic jiného, než doporučit. Vrchol Willových adaptací. 100%. (02.04.2018)

Většinou mám Shakespeara od Branagha ráda, ale tenhle mi připadá snad ze všech, co jsem kdy viděla, nejslabší. Jako by se Kenneth nemohl rozhodnout, o co se vlastně bude snažit. O naprosto věrné převyprávění klasiky? O totální parodickou frašku? Obsazení je zvláštní. Někdo je tu úplně nesnesitelný (Beckinsale, Thompson, Sean Leonard, Keaton), někdo je tu vynikající (Branagh, Blessed), a někdo je tu prostě DIVNÝ, a ano, teď myslím Reevese a Washingtona. Celkově klasika se zkazit úplně nepovedla. Je tu pár dost legračních scén, pár trapných, samozřejmě, a jinak jsem si u nesnesitelných závěrečných titulků říkala hlavně "WTF?!?". (25.07.2013)

Shakespeare v podání Kennetha Branagha v sobě vždy skrýval jisté kouzlo, které jsem v jiných filmových interpretacích (snad ještě krom Pacinových verzí) najít nedokázala. Jak to ten chlap dělá, že v hrách zachová původní jazyk, přesto jsou pořád tak svěží? Shakespearovy hry můžete milovat, nebo nenávidět a já, ač se nepovažuju za nějakého znalce, se řadím spíše do první skupiny diváků. Filmovým zpracováním jeho her jsem ale často zklamaná; o vršících se vrstvách patosu ve verších, jenž každý zná, skutečně není. Kenneth do všech adaptací dává své zaujetí a svůj mozek, zvláštní náhodou (či spíš předem pečlivě promyšleným plánem) jsou ale jeho verze nejbližší podstatě Shakespeara jak myšlenkou, tak dějem. Kdyby náhodou někdy režíroval nějakou Willovu hru v Londýně a ještě hrál hlavní roli, dejte mi okamžitě vědět. Pojedu se na něj podívat, protože tenhle chlap dokáže veršům vtisknout život. Jeho slovní přestřelky s Emmou Thompson, v té době ještě jeho manželkou, patří k vrcholům filmu. Škoda, že odbočka k Michaelu Keatonovi a hlavně prkennost Keanu Reevese jinak mé hodnocení o hvězdičku sráží. Dodatek 4. února 2011: Kašlu na špatné obsazení hlavního záporáka; kvůli dvojici Emma & Kenneth, hudbě Patricka Doyla a sympatické režii si Much Ado About Nothing těch pět hvězd zaslouží. Pravděpodobně nejlepší shakespearovská filmová komedie, co jsem kdy viděla. (31.10.2009)

Já to vidět v originále bez titulků, tak se z toho nejspíš zcvoknu. Ta stará angličtina je totiž fakt naprosto šílená věc. Jako kdybych ani angličtinu neposlouchal. Kenneth Branagh si ale s příběhem Willfrída z Šejkspíru vyhrál, to se musí nechat. Sice mě to místy nudilo a připomínalo příběhy Jane Austinové, ale závěr byl tak nadupanej, že mi úplně vrátil sílu do žil. Morálně silnej a režisérsky naprosto dokonalej. Poslední scéna, ta by snad měla být povinně v nějaké placené terepii pro dobrou náladu. Jo a Keanu Reeves se mně tady fakt docela líbil. Byl takovej miloučkej (na padoucha), ale víc za něj mluvil zjev, než to, co sám řekl. (07.05.2014)