Hranice lásky

Musím říct, že mě osobně podobná artová produkce posledních let, která řeší vztahy - jako např. Marťanské lodě, Chvilky, Karel, já a ty, Hra, Zrcadla ve tmě, ad. - prostě jen nudí. Konkrétně v případě Hranic lásky mi polyamorie ještě jakž takž přijde jako použitelný námět, ale to by to celé nesmělo být zabito tou nudnou artovou formou (hromada zbytečných/zbytečně dlouhých záběrů, "amatérské" záběry z mobilu, fragmentární distribuce informací - spoustu je toho z děje vynecháno či neobjasněno, atd.), a ačkoli to asi mělo působit autenticky a křehce, mně to přišlo spíše nevěrohodné a - vzhledem k pověsti, kterou se kolem toho snažili ve Varech i později tvořit - poněkud i otravně vyhajpované (nemluvě o tom podfuku, že plakát zobrazuje výjev, který se ve filmu nevyskytuje) - pár lepších momentů se tam najde, ale jako celek je to strašně nezáživné a neobjevné - nepřichází to s ničím, co by člověk neviděl už stokrát jinde. Btw. Wińského manifest jsem četl, a ačkoli mi přijde v něčem zajímavý, považuji ho za slepou cestu a nesouhlasím s ním. (28.12.2022)

Hodně sympatický pokus o jiný český film, který sice nefunguje stoprocentně, ale nedá se říct, že by vyzněl do prázdna. Od začátku je vidět, že debutant Tomasz Winski má cit pro komponování jednotlivých scén, dokáže zachytit to podstatné a nemá potřebu se divákům podbízet lacinými vizuálními pozlátky a naopak se snaží, aby vše vypadalo co nejrealističtěji. To platí i o erotických scénách, které jsou velmi přirozené a rozhodně nemají diváka nějak vzrušit a zbytečně rozptylovat, což ale nemění nic na tom, že s postupující stopáží jich je tu přece jen moc. I herci jsou výborní a mezi Hanou Vagnerovou a Matyášem Řezníčkem funguje perfektní chemie a zejména Řezníček je ve svém minimalismu až fantastický. O ostatních se pak nedá moc mluvit, protože ti už mají spíše větší camea, z nichž žádné zásadně nezaujme. Škoda je, že celý příběh je až moc předvídatelný a vesměs povrchní, protože nepronikne do hloubky postav, řeší víceméně to samé a není schopen nějaké katarze, která by byla potřeba. Také samotný závěr mohl být jasnější, k divákovi upřímnější (když už se tvůrci ohánějí upřímností) a nezůstat jen u pochyb o tom, zda jde o představu, nebo realitu. Veškeré výtky ale nic nemění na tom, že Hranice lásky jsou sympatickým pokusem o jinou cestu české kinematografie, kterou je ukrutně potřeba najít. 60 % (05.11.2022)

To nejhorsi, co jsem videl za posledni dobu. Respektive ta pul hodina, co jsem zvladnul. Dal to neslo. Polskej uchyl se jede seberealizovat do Cech a cesky (ne)herci, v cele s neuveritelne odpornou Wagnerovou, maj pocit, ze delaji velky umeni. Obludna curakovina na bliti. Hofmann s Cermakem uz taky klesaj niz a niz ... (20.07.2023)

Veľmi autentické a (NE)príjemne skutočné popísanie toho, čo asi prežívame a zažívame v istej fáze života a vzťahu všetci. Lebo "sex je náš, dělá dobře mně i tobě..". Škoda odignorovania filmu ako takého a hlavne Hany Vagnerovej na všetkých možných cenách, tak pravdivý výkon som v československom filme (narážam na koprodukčné nominácie na levoch) dávno nevidel. Je ľahké hrať slzy, je ťažké "hrať" civilnosť. Paradoxne a veľmi zaujímavo, mega stars v menších úlohách s veľmi "technickým" herectvom, čímž práve vyniká civilnosť ústredného dua. Snáď trošičku menej ručnej kamery, snáď trošičku otvorenejší koniec, ale inak radosť/rozkoš. Tlieskam. (06.02.2023)

Chápu, že se českému divákovi musí věci dávkovat postupně, ale chybělo mi tam proboření hranice sexuality. Takhle jsou Hranice lásky přímočarou podívanou, směřující od bodu G do bodu R bez nějakého silnějšího překvapení. Oprava: jedno překvapení na konci čeká, ale obávám se, že to bude to jediné, co si z filmu za pár měsíců vybavím. (22.11.2022)