Andělé v Americe

Něco takového jsem už dlouho potřeboval vidět. V té záplavě praštěných sitcomů, superhrdinských seriálů nebo srágor o upírech či vrazích zoufale chybělo něco s intelektuálními ambicemi. Když pominu skvělé herecké výkony, postavy toho namluví hodně a všechno se to dá pozorně poslouchat, aniž by člověk ztrácel koncentraci. To je nebývalé. Andělé jsou především drama aidsem stižených homosexuálů a jejich přátel, lehce lynchovsky říznuté mysteriózním prolínáním reality s halucinačními stavy, jež klidně mohou být „opravdové“. Oni homosexuálové, neurotičtí, vesměs (až na výjimky) liberální a užvanění, mají zřejmě představovat jakousi esenci moderní, k levici směřující západní městské civilizace (a posledních pět minut z těch šesti hodin to dává najevo zcela nepokrytě — to je mimochodem jediných pět minut, které bych nejraději zabarvil na DVD fixem a tvářil se, že neexistují). Pikantní je to hlavně ve spojení s Louisem — ufňukaným, slabošským, sebemrskačským levičáckým homosexuálem, jenž se neustále v něčem babrá a o něčem žvaní, ale který se dá slušně dohromady po mystickém setkání s vírou předků, avšak zejména po pořádné nakládačce, té pomyslené „poslední facce, která mu chyběla do slušného vychování“. To jsme celí my.            Jinak nejlepší na tom všem asi byl Al Pacino, nejen že předvedl herecký koncert, ale i jeho postava byla kouzelná. Druhá polovina seriálu se mi zdála o něco slabší, za což může asi ten posun v mystických pasážích směrem ke komedii, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr. Nevím sice, jestli nás Bůh opustil v roce 1906, ale dokud budou v televizních seriálech postavy jako Belize, máme alespoň nějakou útěchu jistou. (26.09.2010)

Tento přepis divadelní hry mě opravdu mimořádně vzal, akorát podle mě trochu ztrácí na síle, když je vysílán se sedmidenní pauzou. Je celkem znát, že je to adaptace divadelní hry především díky těm dlouhým dialogům a monologům. Herecké výkony jsou veškeré skvělé, excelují především všichni gayové (včetně Pacina). Ale rozhodně Andělé v Americe nejsou pro každého. (27.01.2005)

Nepřeberné množství informací, které se na vás valí 340 minut plné stopáže, kdy vám přijde i 2 hodiny naprostá hromada času a vy uvažujete na všelijakými blbostmi, ale hlavně ne nad příběhem.. Líbilo se mi herectví těchto herců: Al Pacino, Meryl Streep, Emma Thompson a Patrick Wilson. Mám ráda filmy s queer tématikou a tak jsem brala jako velkou povinnost pustit si tento seriální film, který vyhlížel nanejvýš jímavě...Od doby, kdy se dozví Justin Kirk o svém onemocnění, tak vidí divné věci(přízraky v podobě svých předků či anděla) - začala jsem si říkat jaké drogy asi tak bere, protože to musí být opravdu síla a toho herce bych raději kopla za ty jeho udivené výrazy. Masky byly skvělé, protože jsem některé herce ve vedlejších rolích co zároveň hráli třeba tři postavy nepoznala. Dokonce jsem se někdy i pobavila, ale občas to bylo dost přes čáru(líbačka Meryl a Emmy? REALLY?). Nejvíce kromě těch trochu vtipných částí filmo-seriálu se mi zalíbil sen, který měli Mary-Louise Parker a Justin Kirk společný a byly tam super živé sochy. Korunkou na tom všem bylo ektoplasma orgasma(pochopí jen ten, co to uvidí).Co jsem si odnesla za ponaučení? - Kdo tě potřebuje, kdo po tobě něco chce, tě ohrožuje. (17.02.2013)

Teda všechna čest, tohle je opravdu povedené dílo. Soupiska herců se opírá o respektovaná jména, ale v hlavních rolích přitom hrají Justin Kirk, Ben Shenkman, Patrick Wilson (debutant!) a Mary-Louise Parker, která je z nich nejzkušenější. A tihle čtyři se nijak neztrácejí vedle Ala Pacina či Meryl Streep. Dokonce jim oběma vyfoukl status nejzajímavějšího herce ve vedlejší roli Jeffrey Wright. A do toho castingové perličky, kdy Meryl Streep namaskovaná k nepoznání hraje v úvodní scéně prvního dílu rabína. Ale nestojí to celé jen na hercích. Opírá se to o silný scénář, režisér předvádí výborné kousky zejména se střihovou skladbou a báječná je hudba Thomase Newmana. Kdyby mi čtvrtý díl nepřipadal trochu slabší (málo prostoru pro Mary-Louise Parker a moc mávání křídel), bylo by to téměř dokonalé (90%). (28.04.2013)

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)