Smysl života

Vztahových dramátek při svý práci vidím víc, než bych chtěl a žádné mě letos nedostalo tak jako rakouské Was wir wollten (Netflix). Inteligentní a elegantně natočený debut Ulrike Kofler o tom, jak je někdy obtížné pálit mosty a žít s pocitem, že něco podstatného schází. Není to depresivní, má to v sobě lehkost a ironickou hranu filmů Maren Ade. I ten sentiment tu sedí, protože to není únik od problémů, ale jejich bytostná součást. Kandidát na můj letošní top 10. (17.11.2020)

Krásně a lidsky odvyprávěný příběh dvou rodin. Jedna se pokouší o dítě - marně. Druhá pro změnu má děti dvě a neví, co s nimi. Ta myšlenka je jasná a myslím si, že má hodně co říct mnohým z nás. Lavinia Wilson a Elyas M'Barek ten životem zkoušený pár odehráli skvostně. Chovali se k sobě hrozně pěkně, upřímně. Bohužel to všechno pěkné ukrývalo jedno tajemství, které jim hryzalo svědomí hluboce a intenzivně. Na Rakousko velice pěkný kousek. (20.11.2020)

Takové ze života. Poselství filmu je jasné: ti, kdo mají, neváží si, ti, kdo by si vážili, mít nemohou... Velmi smutný film s pomalým tempem, určitě nebude pro každého. Mě ale tohle psychologické drama hodně zaujalo, odžila jsem si to s hlavními představiteli a pamatuju si ho živě ještě několik týdnů po shlédnutí.... (13.01.2021)

Vzhledem k faktu, že o Ulrike Kofler nevím absolutně vůbec nic, tak se jí tohle psychologické drama povedlo na výbornou. V čem je skutečně smysl života? Naplnit manželství dětmi a nebo se rozhodnout žít naplno i bez rodičovských závazků. Abych pravdu řekla, tak v jedné věci jsem (kromě jiných ) manžela naprosto chápala a na to jak byla manželka inteligentní bytost, nevím co vlastně od něj víc očekávala. Jí se do té hlavy dívalo hůř, ale to jsme asi my ženy všeobecně někdy málo průsvitné. Nečekejte žádnou velkou akci, to by jste byli zklamaní, ale kdo chce tiše naslouchat jejich vnitřnímu já, tady má určitě šanci. (20.11.2020)

Poslouchal jsem na Was wir wollten chválu v kritickém týdeníku Čelisti. Hlavně Schmarc na film pěl Ódy jak na radost, ale z mého pohledu se nejedná o nic uhrančivého. Pomalé tempo nemusí vadit, když je vyplněné něčím přitažlivým či zajímavým. Nicméně tento film je z velké části tak uměřený až působí naprosto unyle. Možná, že profesionální kritik dokáže najít v takovém stylu vyprávění kvality, ale běžný divák se prostě bude jen nudit. Je to škoda, protože v několika málo dramatických situacích dokáže být najednou film silný. Pokud jich je ale v devadesáti minutách asi tak pět se stopáží 10 minut, tak to ničím jiným než nudou nezavání. Zachránit by to aspoň trochu mohly herecké výkony spojené s charismatem hlavních protagonistů. Jenže to Wilson chybí a ještě víc ho kupodivu postrádá M´Barek. Oba dokonale naplňují feeling z tohoto filmu - nudááá. (05.12.2020)