Meandr

Překvapivě zábavné devadesátiminutové plazení oelasťákované žabožroutské Beatryče kličkami střevního očistce hájtech Boha, plného klků, enterálních parazitů, hnijících zbytků a fazolového nadýmání. Plazení, dávající naději všem kudlankám, že ten lhostejně morousovitý Fousatý strejc nakonec nemusí být až tak upjatě konzervativní pohádková modla, jejíž konečník ústí do eternální prudy čumění po kolena v mlze na baculaté prdele otylých andělíčků, nýbrž progresivní ufon, který je, budou-li dostatečně škemrat, vysere do kostarického ráje planety Gurun. Možná je to i Aštar, a možna je to Mejbylyn. Každopádně vřele doporučuji klaustrofobikům pro sichr moc nehřešit, tohle intestinální martýrium by rozhodně nedali ani s užvaněným Vergíliem v zádech a pekelně by je jeblo už v prvním meandru. (05.07.2021)

Kostka (1997) konečne našla, po viac ako 20 rokoch, ako tak dôstojného nasledovníka. Z pohľadu klaustrofóbie veľmi účinné. Chýbala tomu však nejaká nadstavba, ktorá by celý ten boj o život lepšie opodstatnila a hlavne mi vadil malý počet druhov prekážok/pastí. Jednohubka, ktorá premrhala vlastnú vynaloženú snahu. (25.01.2022)

Stísněné prostory zrovna nemusím, takže celková atmosféra na mě působila dost nepříjemně, což je v tomto případě v pořádku. Fajn je i hlavní hrdinka a náístrahy, byť nejsou nijak sofistikované, dokázaly sem tam způsobit solidní patálie. Jenže celkově to bylo monotónní a nepomáhají ani opakující se scény, kterých tu bylo z mého pohledu fakt moc. A nijak mi neimponoval ani závěr, protože se z něho vyklubal obyvklý existenciální blábol zralý na bombu. Dá se to, ale s mojí topkou se tentokrát spíš rozcházím. 60% (06.07.2021)

Jako děcko jsem rád fantazíroval o podobném prolézání komplexem úzkých tunelů, ale myslím, že ani tehdy by mně tenhle film moc nebavil. Mám rád kostkózní (Platform, Labyrint podle Davea) a i jinak prostorově brutálně minimalistické filmy (Telefonní budka, Pohřbený, Locke), ale tohle je prostě nuda. Nevýrazná hlavní postava, její skoro nulová interakce s někým dalším, pasti natvrdo obšlehnuté z Kostky, úvod v autě působící jako parodie na hitchhiker thriller a závěrečné vysvětlení, které překvapí jedině tím, že si tvůrci lajzli něco tak předvídatelného, co by i průměrný scenárista hned na začátku psaní scénáře shodil ze stolu. Podobný, o rok mladší Oxygen mě taky moc nebavil, ale oproti tomuhle byl mnohem zajímavější. (12.08.2021)

Představ si, že tě někdo strčí do spletitého labyrintu úzkých chodbiček, plného smrtících pastí, a ty se coby laboratorní krysa snažíš najít cestu ven. Pokud by ses mezi těmi několika rozkládajícími mrtvolami cítil náhodou osaměle, společnost ti bude dělat (hladový?) ohořelý Boris Rösner. Máš to? Fajn. K tomu si domysli ne moc nápadité pastičky/zkoušky (bazén, hořáčky, vana s kyselinou, ostnaté dráty), co se navíc opakují s tím, jak se hrdinka musí vracet, a samozřejmě závěrečnou, ne dostatečně uspokojující pointu. Kvůli konci však nepopravím předešlých 90% filmu, kde to všechno (ať už hrdinka, nebo vizuál, hudba, napětí) poměrně dobře šlape. (08.07.2021)