Kód 46

Asi bol najväčší problém moje očakávanie, pretože som podľa plagátov čakal niečo medzi Minority report a Brazil. Jedná sa však predovšetkým o melancholickú milostnú drámu so skvelými hercami a záverom, ktorý nedoporučujem romantickým dušiam, ktoré hľadajú v kine únik pred realitou v podobe krásneho happy endu. Možno na druhý krát zvýšim hodnotenie, cítim v tom potenciál. (23.05.2012)

Jeden z najprogresívnejších „sci-fi“ filmov. Ohromujúca ľahkosť podávania vážnych tém, zasadených do bližšie neurčitej budúcnosti je úžasná, rovnako ako hypnotická atmosféra čoraz viac preurbanizovanej spoločnosti. Spomínaná ľahkosť, obsahujúca v sebe melancholicko - snový náboj, doslova pulzuje celým filmom aj vďaka (na sci-fi minimalistickému) formálnemu spracovaniu - spomaleným pohybom, umiernenej, rytmicko-ambientnej hudbe a pulzujúcemu, neónovému nasvieteniu. Práve v rovine atmosféry vykreslenia obrovských metropol, v ktorých stretnutie dvoch blízkych duší len výrazne umocňuje ich osudovosť, vo mne vyvoláva silné podobnosti nielen s Coppolovej Lost in translation, ale hlavne aj s Hou Hsiao-hsienovym Millenium Mambo. A rovnako ako tieto dva filmy, je aj Code 46 nepopísateľne krásnym. (11.10.2004)

Naprosto dokonalý soundtrack a podmanivá atmosféra ještě nedělají skvělý film a přesně u Kódu 46 se to potvrdilo. Příběh sice není špatný, ale málo promyšlený, s málo emocemi a nijakým koncem. Navíc prozrazení hned v úvodních titulcích, co znamená kód 46, tomu všemu ubírá napětí. Je to škoda, mohla z toho vypadnou dobrá sci-fi, po filmařské stránce na to Kód 46 měl, ale nakonec z něj bohužel vypadl jen průměrný film. 3* (03.07.2020)

Problematika lidske svobody, vzpominek, tuzeb a uvedomeni si sebe sama uz tu pakrat byla, ale tento film ktery bez jakyhkoli problemu prekona sveho mladsiho plagiatora Eternal Sunshine of the Spotless Mind, co se hereckych vykonu, myslenky, hudby i prinosu tyka. Na konci filmu mi bylo opravdu na pobliti, coz se mi zas az tak casto nestava a hlava srotovala jako o zivot... Zkratka film jak ma byt.Ha a potom, ze Kaufman je se svymi scenari buchvijak originalni. (13.03.2006)

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. (12.11.2007)