Kód 46

Progresivní sci-fi, natočené jakoby v budoucnosti, s neuvěřitelnou vizí? Mám pocit, že tohle asi najdu jinde, jen ne tady. Nechci říct, že by film nebyl úplným propadákem, zaujme třeba nahlédním na aktuální problémy, ovšem také se zabývá naprostou utopií. Třeba problematika životního prostředí vypadá vzhledem ke svému přirozenému vývoji vypadá celkem věrohodně, nejvíce v tomto směru zapůsobila dálnice v centru Sahary a do toho jdou naproti velbloudi, na chlup přesně jak klokani v Austrálii. Umělá genetika je také soudobým motivem, vždyť v době natočení oslavilo první dítě počaté ze zkumavky své třetí narozeniny. A za sebe si myslím, že o klonování se někdo v nejbližší době určitě pokusí. Ovšem velký problém mám s uvěřitelností jako takovou. Nevěřím Winnterbottomově zobrazení budoucnosti (stačí osekat pár motivů a vlastně bych ani nezaregistroval, že jsme v budoucnosti), nevěřím chemii mezi hlavními postavami, vedlejší postavy bývají někdy až otravné. Odráží se to naneštěstí i na hereckých výkonech - takového Robbinse jsem už viděl zahrát lépe (Shawshank), zbytek také zrovna dvakrát nezáří. Nehledě na to, že pomalé tempo dílu zrovna nepřidá, právě naopak. A o lehkosti bych se v souvislosti s tímto snímkem ani v nejmenším nezmiňoval. Nabízí se mi tu i vzdálené srovnání s Gilliamovým Brazil (ale nejspíš jen proto, že oba filmy jsem shlédl v rámci společnsko-vědního semináře) - tamější budoucnost byla podána opravdu uvěřitelně, viděl jsem tam i jakési poselství, že něčeho takového se můžeme třeba už v blízké budoucnosti dočkat. Zde až na výše zmíněné dva fragmenty nic podstatného nenacházím. Jestli někdejší člen Monty Pythonů vykreslil jakousi totalitní modifikaci syrově, krutě a vůbec negativně (mimochodem přiblížil se tak mé imaginaci o takových zřízeních), zdejší tvůrce to natočil tak, aby to jen prošumělo a divák si ani ne pár hodin shlédnutí pamatoval jen hrubé rysy (jaký to rozdíl oproti Brazil, kde na mě i několik týdnů po projekci některé scény působí stále silně). Atmosféře ani nepřidá slušně zvládnutý hudební doprovod. Ovšem to srovnání bych opravdu bral spíše na lehkou váhu, tematicky si snímky nejsou téměř podobné (snad jen v obraně lidských práv). Rozhodně mi ale bylo sympatičtější, když se dával důraz na podtext. Moji negativní náladu bohužel ovlivňuje i jakási vrozená nechuť k podbízívým prvkům, které se pohříchu objevují i zde - nějak se nemohu přenést přes tu občasnou sentimentalitu (třeba zdlouhavý, mě moc neříkající závěr), řešení vztahů taky není zrovna můj šálek čaje (pokud ovšem není zaštítěn kvalitním scénářem, viz mnou velmi zbožňovaná Casablanca), nevím, proč se takovéto záležitosti v posledních letech cpou snad do všech žánrů. V konečném účtování jsem se rozhodoval mezi dvěma a třemi hvězdami, zaokrouhluji dolů kvůli ne zrovna využitému potenciálu jinak bezpochyby dobrého námětu (ne sice úplně originálního, ale nemyslím si, že by to zrovna tady nějak škodilo) a také proto, že když film nemá tu sílu zakořenit v lidské duši, nemůžu ho zbytečně nadhodnocovat. (Původně psáno pro studijní účely.) (24.09.2009) (méně) (více)