Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Blízká budoucnost. Detektiv William Geld má v Šanghaji vypátrat, kdo z pojišťovací agentury Sphinx se podílí na distribuci falešných "papelles", futuristické formy identifikačního průkazu, zajišťujících bezpečnost občanů přelidněných velkoměst před vetřelci zvenčí. William zjistí, že podezřelou je jedna ze zaměstnankyň Maria Gonzalesová. Nevydá ji však spravedlnosti, protože se do ní zamiluje. Po společně strávené noci se detektiv vrací domů do Seattlu k rodině. Jeden z Mariiných klientů však zemře vinou falešných "papelles" a on se musí znovu vypravit do Šanghaje. Na lékařské klinice nachází milovanou ženu, která s ním otěhotněla a tím se provinila proti kódu 46. Futuristická variace na oidipovský mýtus a film noir o detektivovi, který se zamiluje do podezřelé, vychází z možností i omezení, jaké lidstvu v blízké budoucnosti mohou přinést genetické manipulace. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (143)

Marius 

všechny recenze uživatele

Raz za niekoľko rokov sa v žánri sci fi objaví inteligentný klenot. Film, ktorý napriek tomu, že ho vypľuje mainstream má myšlienku i srdce. V roku 1995 to bolo 12 opíc, o dva roky neskôr Gattaca a v treťom roku nového tisícročia je to práve Code 46. Napriek toľkokrát zmieňovanej podobnosti s Lost in translation musím konštatovať, že či už feelingom, alebo celkovým spôsobom rozprávania, pripomína omnoho viac práve Gattacu. Jednoduchým a zrozumiteľným spôsobom podáva s ľahkosťou génia problémy, s ktorými bude informačná spoločnosť skôr či neskôr vďaka globalizácii zápasiť. Code 46 sa zaoberá spoločnosťou, ktorá je rozdelená na tých „vnútri“, ktorí majú všetko a tých „vonku“ ktorí nikoho „zvnútra“ nezaujímajú a nemajú temer nič z toho čo je bežne dostupné „vo vnútri“. Hranica medzi týmito skupinami je však pekelne tenká a nad všetkými bdie Sfinga, ktorá vie všetko a nepriamo o všetkom rozhoduje. Tim Robbins i Samantha Morton sa svojej úlohy zhostili na jednotku, čo nebolo vôbec ľahké vzhľadom k tomu, že film stojí práve na ich dvoch postavách, ostatné postavy sú v rámci príbehu len menšie kolieska dokonale premazaných hodiniek. Korunou tohto filmu je geniálny soundtrack, ktorý perfektne dokresľuje jednotlivé scény. 10/10 ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Pověsti nelhaly, opravdu to je takové vědeckofantastické Ztraceno v překladu. A tyhle milé, komorní filmečky, to je prostě moje krevní skupina, zvlášť když mají tak úchvatný soundtrack. Nepamatuji, kdy naposled mě vprostřed filmu mrazilo čistě ze spojení audia a vizuálna - tady se to povedlo. Code 46 nevystavuje svoje sci-fi prvky na odiv a nedělá z nich fetiš, ale představuje je s všednodenní samozřejmostí. Možná proto působí jako úkaz z budoucnosti. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Použitá hudba, atmosféra, kamera, to vše je úžasné. Ale málo platné, samotný příběh mne začal nudit už po 20 minutách. Ostatně - když vám v úvodních titulcích prozradí, co znamená kód 46, je tak nějak jasné, kam se film bude ubírat. Chemie mezi hlavními postavami skutečně nefunguje, nějaký další přesah nebo zamyšlení nad podobným kódem zde také není, celé to vlastně vyzní do ztracena, stejně jako ten sen o metru, co mívala každé narozeniny. ()

gjjm 

všechny recenze uživatele

Code 46 je v kontextu antiutopických filmů spíše průměrným až mírně nadprůměrným dílem, které postrádá čistě antiutopické ladění. Možná by bylo lepší řadit jej do žánru scifi, nicméně některé prvky fiktivního světa filmu a také některé tradiční antiutopické motivy umožňují obě řazení. Jak bývá v antiutopických filmech tradiční, nemá ani Code 46 příliš originální příběh - ten je založen na milostném vztahu zástupce "tyranského" státu a jakési disidentky, padělatelky víz, z jejíhož úhlu pohledu je příběh vyprávěn. Příběh má v antiutopických filmech většinou umožnit podrobnější náhled do světa totalitární společnosti. Nutno říct, že tento milostný příběh je i na poměry antiutopií podán velmi komplikovaně, neobratně a se značnou "hollywoodskou" sentimentálností, záporem filmu je i nezvládnutá ich-forma (když vypravěčka vypráví o věcech, které jí vymazaly z paměti). Ta, jakási Sfinga je o něco realističtější než ta Orwellova, Gilliamova nebo Zamjatinova (osobně si ovšem myslím, že právě tato realističnost je způsobena nízkým rozpočtem filmu, který zkrátka neumožnil zobrazit „ujetější“ scifi nápady a obrazy), ovšem také méně promyšlená a méně funkční jako fikční svět. V podstatě se o její mašinérii dozvíme jen to, že ovládá celý svět, snaží se vymazat svým nepřátelům paměť, brání ve volném cestování, je v ní rozvinutý úplatkářský systém a velmi důrazně zakazuje jakýkoliv nástin incestu. Ve filmu je právě zákaz incestu (tím je ten Kodex 46, podle něhož se film jmenuje), který nabyl s rozvojem genetických technologií ve světě filmu nových rozměrů, pokládán, pro mne nepochopitelně, za hlavní „znesvobodňující“ opatření státu – přičemž zákaz incestu není příznak totalitárního režimu, ale (jak dokázal Freud v Totem a Tabu) základním pravidlem lidské společnosti. Proto mi toto pojetí připadalo nesmyslné, protože základní pravidla této společnosti I v Code 46 je – jako ve všech antiutopických světech - přítomen topos vysněného místa, který Gilliam reprezentuje sny, Orwell Zlatou zemí a nezkaženou přírodou a Zamjatin a Bradbury (v 451° Fahrentheita) v nepojmenovaných "lesích za ohradou". V Code 46 je tento motiv umístěn do světa beduínů, což má patrně být symbol života nezkaženého civilizačními schématy, z nichž se vyvinula filmová totalita. Zajímavá je také jazyková stránka dialogů, v jejím hodnocení se ale mohu opřít jen o to, co jsem pochytil z původního znění filmu, protože překladateli titulků se ji nepodařilo vystihnout, mnohdy jí nedokázal ani ani porozumět. Postavy spolu mluví podivnou kombinací jakési podivně zdegenerované angličtiny (bylo to znát zejména ve slovosledu a podivném užívání zájmen), španělštiny, čínštiny a dalších jazyků. Tento patvar, který má patrně symbolizovat globalizovaný svět, je nepochybně alespoň z části následníkem Orwellova newspeaku - znetvořený jazyk symbolizuje znetvořené mezilidské vztahy. Svou stavbou připomíná také russisující jazyk Burgessových Týnů z Mechanického pomeranče, který naneštěstí v očích celé řady filmových fanoušků zkazil svou adaptací Stanley Kubrick. Scénář filmu na mne vůbec působil jako kvalitně zpracovaný (vynikající dialogy, zajímavá stavba scénáře, která důmyslně využívá refrény a opakující se motivy – příkladem mohou být scény, v nichž hlavní hrdina podplácí a využívá svých zvláštních schopností k obelstění úřednic), ale založený na špatných a nedostatečně promyšlených nápadech – k nim patří zejména samotná předvídatelná a zbytečně sentimentální zápletka a nedostatečně promyšlený fiktivní svět. Ve filmu vůbec výborně natočený obal vítězí nad obsahem, a skvělá kamera a technické zpracování vůbec zčásti dokázala odpoutat mou pozornost od nepříliš promyšleného obsahu. Především pro vynikající technickou kvalitu dávám nakonec čtyřhvězdičkové hodnocení, i když tříhvězdičkové by možná bylo objektivnější. () (méně) (více)

Deverant 

všechny recenze uživatele

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (3)

  • Ve scéně v karaoke baru zpívá skladbu "Should I Stay or Should I Go" od kapely Clash sám její autor Mick Jones. (markyzgero)
  • Natáčelo se v Šanghaji, Hongkongu, Dubaji, Rádžasthánu a Londýně. (džanik)

Reklama

Reklama