Deadwood

Kedysi dávno, keď som to videl prvýkrát tak som z toho na zadok nespadol, hoci kvality som tomu neupieral. Teraz, takmer o dve dekády sa k tomu vraciam a som nadšený. Antiwestern, kde sa plejáda prevažne antihrdinov kúpe v doslovnom aj obraznom bahne úpadku morálky a prízemnosti, len aby tu sem tam zasvietila pozitívna postava, ktorá ale v zásade tiež nie je nikdy bez viny. Sympatizovať s takýmito ľuďmi je na jednu stranu značne amorálne, na druhú výrazne zábavné. Každá postava je skvelo zasadená do špinavosti prostredia, ktoré síce miestami pôsobí, ako divadelná kulisa, ale miera autenticity a žoviálnej prostoduchosti tomu pridáva korenie pamätnosti. Celá línia s kňazom, s doktorom, s Calamity Jane a hlavne s Alom je nádherne vyšperkovaná a plná emócií, ktoré som v takomto prostredí nečakal. A zároveň je tam priestor pre vtip, brutalitu a melanchóliu. Človečina v tom najhoršom háve, aký si viete v rámci obdobia a historickej presnosti predstaviť. A ja som to zožral aj s navijakom. Vysoko návyková záležitosť. 1. séria - 100% Druhá séria už nemá taký ťah na bránku, ako by sa mohlo zo začiatku zdať. Vývin postáv pokročil výrazne dopredu, ale skôr ako na ne sa dôraz začína klásť na historické a politické machinácie v tábore. A hoci seriál ponúka niekoľko výrazných vzťahových vývinov, ktoré by mohli vyústiť do zaujímavých scén, tvorcovia kladú dôraz na realizmus a viacej sa sústreďujú na nevypovedané a neuskutočnené nuansy, ktoré v hlavných hrdinoch dozrievajú. Najlepšou postavou sa tak stáva Al Swearengen, ako človek so srdcom, aj napriek tomu, že je to vlastne slizký hajzel. Ale jeho rozpravy s odfaklenou hlavou, snaha vymočiť močové kamene a emocionálne pohľady na dianie okolo neho z neho robia jednu z najlepších postáv v seriály, aké som mal možnosť vidieť. Posledný diel je pritom príjemný a zároveň sa stáva predzvesťou k tretej sérií, ktorá by mohla načrtnuté zvraty doviesť k vyústeniu. Za mňa prudko pozerateľná záležitosť. Aj vďaka sedliackemu humoru, ktorý tomu veľmi svedčí. A dejová línia s Číňanmi je perfektná. 2. séria - 80% Hearst je výborný záporák. A tým, že tvorcovia seriálu dbajú viac na historické fakty, než na akciu, vytvárajú funkčné napätie prechádzajúce celou sériou. Každá z postáv rieši svoj vlastný problém. Vzťahy sa posúvajú na novú úroveň a máme tu povestnú hru na mačku aj myš. Tvorcovia sú si vo všetkom omnoho istejší. Ten seriál možno nikdy nemal atribúty stať sa diváckou atrakciou. Je to taká zábavná hodina dejepisu, ale má značne nedivácky prístup. Málo prestreliek a nahotiniek, veľmi málo explicitného násilia. Je to skôr high class drama vo veľmi špinavom prostredí. Keď som to kedysi pozeral prvýkrát nechytilo ma to vôbec. Teraz som si celé tri série užil. Výborne napísané, zahrané a zmotivované dielo. Pri ktorom zamrzí, že sa to neukončilo tak, ako sa to ukončiť malo. Každopádne spokojnosť. A Ian McShane je jedna z najlepších postáv na televíznej obrazovke. Jeho Al je reprezentantom všetkého, čo by správne napísaný charakter mal mať. 3.séria - 85% (02.05.2023) (méně) (více)

1. série - 70% - Ve spoustě aspektů typický seriál HBO z nultých let. Hodně se nadává, obnažuje a dost nekompromisně se odstraňují libovolné postavy, jakmile to jen trochu vypadá, že je jejich situace nahnutá. Po stránce napětí přichází to nejlepší ve chvíli, kdy se ke slovu dostávají ti nejrozporuplnější nebo rovnou nejprohnanější, daleko menší zábava je pak rozpoznávání vedlejších mužských postav, zcela zaměnitelných zarostlých špinavců, kde jsem si takřka celou sezónu nebyl jistý, zda je identifikuji správně, nehledě na to, že většina z nich se motá téměř kolem Alova podniku. Jako celek je prolog slibnou, ale po stránce zábavnosti trestuhodně proměnlivou klidnou jízdou charakterově zabahněnou hlavní ulicí, ve kterém zatím seriálovou legendu vidím jen okrajově. 2. série - 80% - Přímočaré od prvních minut, polidšťující téměř všechny neřády a výtečně stavící hlavní figury pro menší i větší půtky o moc, o místo na slunci nebo zkrátka jen o jeden den, co nebude stát za starou belu. Celá druhá kapitola (a zároveň trochu překvapivě i nejvyrovnanější období celého seriálu) by byla ještě lepší bez velkého množství vedlejších postav s minimálním dopadem na děj, ale chápu, že právě díky nim je obraz plně funkčního města dokonalý. I bez výraznějšího dopadu finálních epizod konečně dostávám to, co jsem od začátku chtěl. Melancholickou návštěvu špinavého saloonu, kde možná strávím nejlepší noc svého života - a nebo mezi dveřmi koupím jednu mezi oči. 3. série - 60% - Tak krásná dějová premisa o spolčení bandy nesmiřitelných pro vyšší dobro - a ve výsledku nejslabší sezóna, která děj neuvěřitelně drobí. Na každou napínavou scénu nebo vzletnou rozpravu připadá alespoň jedna epizoda místních figurek a ať se zrovna jedná o Toma, Hostetlera, Steveho nebo Fieldse, jsou všichni tak demonstrativně nedůležití a ukřičení, že jsem jen kroutil hlavou a nechápal, proč právě tohle přišlo tvůrcům jako adekvátní rovnováha k Alovi, Trixie nebo Bullockovi. Velkou ranou do vazu je pak poslední díl, který podle očekávání nefunguje nejen jako finále seriálu, ale dokonce ani jako finále sezóny. Tři minuty osudových loučení nevyváží pocit promarněné šance a pocitu, že se na úkor hlavních postav nemuselo dávat nepřiměřené množství prostoru herecké bandě v asi nejlínější lince vůbec. Jsem moc rád, že jsem se po dlouholetém odkládání k seriálu dostal až ve chvíli, kdy má k dispozici vymodlený závěrečný film. Při představě, že po třech letech dostanu takovou ránu do vazu, mi není moc příjemně. Deadwood (2019) - 80% - Srdečná forma fan servisu, která dopřává setkání starých známých, snad poprvé po celém seriálu mě doopravdy dojímá a ze všech zúčastněných tahá vyzrálé výkony, které musí chytit za srdce. Ať divák znal tohle slavné místo o více než dekádu dříve, nebo (tak jako já) viděl film jen týden po dosledování třetí sezóny. Pokud sem někdo omylem zabloudil bez znalosti předchozích strastí, dostal nejspíš jen pomalou procházku místem, které nezná, a ve kterém spousta staře vypadajících postav promlouvá v dlouhých souvětích nebo naopak ve vulgárních a dostatečně pádných krátkých odpovědích. Kdo si ale pamatuje, jak se v téhle špíně žilo a miloval to, ten musí být v sedmém nebi. Já si od posledního díla Davida Milche sliboval jakékoli zakončení a i s pomocí parádně použitých mžitkových flashbacků jsem dostal nostalgie, že mě v pár chvílích málem porazilo. Tolik Alovy sebereflexe, tolik pohledů jisté dvojice, které trhají srdce, jak moc je z nich patrná bolest z toho, co mohlo být, tolik překvapivých účastí i kdyby jen v malých roličkách a pomrknutích. Radost přímo úměrná tomu, jak moc velkou radost může bolavý pohled na stále ještě divoký západ přivodit. Kdo říká, že tohle není Deadwood, ten už na jeho vůni zapomněl. (29.11.2021) (méně) (více)