Vlak

Nejradši bych dal pět, je to dokonale napsané, zrežírované, má to neskutečný tah, estetiku… - jen je to prostě takový Hitch = napínací zábavovka. Obě dvě hlavní herečky jsou silné: už jen když je režisér nechá vedle sebe koukat z okýnka, srší to, že by se Pangea rozestoupila… Cybulski je tu ještě plně fešák. Některé záběry a obrazy mají potenciál kultovní záležitosti: vlak v protisměru, který rozfouká Lucyně háro, její existenciální “zadní výstřih” na šatech, rámovaný u okénka, model Montmartre 1947… (17.06.2024)

(KSE - P) Žánrová očekávání mohou být matoucí a nakonec může dojít k tomu, že divák bude po zhlédnutí nespokojen. Otázkou je, jestli je to na straně diváka, který si dané očekávání vytvořil na základě informací před zhlédnutím (klasifikace na různých databázích, zahraniční recenze a domácí komentáře přirovnávající dílo k Hitchcockovi), nebo nerozhodnosti filmu. Buď VLAK neví, jestli chce být psychologickou podívanou o nešťastných vztazích a nenaplněnosti, zatímco ironizuje měšťáctví, nebo dechberoucím thrillerem, v rámci kterého má být divák napjat, jestli je sličná dívka v ohrožení života, protože je v kupé spolu vrahem žen. Po prvním zhlédnutí zůstane akorát cameo role Zbigniewa Cybulského, jehož part muže naskakujícího do vlaku nabyl na novém významu; promyšlený styl s vysoce kontrastním svícením, dominancí detailů, důmyslným užití odrazových ploch a ženský nediegetický popěvek jako hudební doprovod. Pokaždé, když se totiž vlak zastaví nebo se dostaneme mimo jeho prostory, je klaustrofobní atmosféra pryč a ako bychom sledovali jiný, o poznání horší film. (28.01.2012)

Jak já bych rád dal víc, když mi je ten námět tak sympatický a chápu ho, ale bohužel to na vyšší hodnocení opravdu nevidím. Sice je to naprosto skvěle natočené a kamera v nejednom záběru vyloženě kouzlí a prostředí vnitřku vlaku využívá dokonale, dokonce i zajímavá psychologická studie různých charakterů to je (byť s tím už se dalo ještě víc pohrát), ale žádná silnější atmosféra nebo dokonce napětí z toho ke mě vůbec nešlo, taky jsem čekal, že se to víc rozjede, že ta thrillerová zápletka bude víc propojená s tím budováním charakterů postav a hlavně z toho mám pocit, že to sice byl zajímavý zážitek, na který asi jen tak nezapomenu, ale zároveň mi v něm chybělo něco, kvůli čemu bych ho chtěl někdy vidět znova. A možná jsem od Kawalerowicze očekával něco artovějšího, když to srovnám s Matkou Johanou od Andělů, která je právě echt artovým hororem. Vlak sice vznikl dříve, ale i tak... Špatné to ale rozhodně není a za zhlédnutí to stojí určitě. Silné 3* (16.10.2022)

Film plyne podobným tempem, jako jízda vlakem - v některých stanicích zastavuje, v jiných ne. V některých zastaví jen náhodně, nebo kvůli pasažérovi, který zatáhne za záchrannou brzdu, někdy jede rychle, jindy se vleče. Ale vždy nakonec dorazí do cíle, ať už s větším, či menším zpožděním. Takto můžeme pozorovat i životy lidí, kteří se na hodinu a půl stávají cestujícími vlaku, prožijí noc, které sice na první pohled vypadá tak obyčejná, jako každá jiná, avšak přináší neobyčejné pocity uvnitř každého z cestujících. Je úžasné, že i my diváci, se k těmto cestujícím můžeme přidat a sledovat jejich reakce, pochody myšlenek, gesta a mimiku a to skrze parádní kameru, výbornou režii, dobré obsazení - to vše na pozadí jednoduchého příběhu zasazeného do uhánějícího vlaku - pociagu. (25.08.2012)

Sam mam klaustrofobiu, takze na mna posobili brutalne depresivne tie stiesnene priestory vlaku, uzke chodby, kupe ....... hroza sama o sebe. Reziser jerzy Kawalerowitz natocil neskutocne dobre dielo, ono na kultove filmy netreba ist vysoko ako niekto, staci banalna zapletka - tuna vlak, kolaje a zvuk uhanajuceho stroja  po kolajach, u Jasudziro Ozua rodicia navstvivil ideti  a volalo sa to Tokio Monogatari 1953. 100 % (16.09.2021)