Howlův kráčející hrad

Očioblažující animace, dechberoucí stroje a stvoření, srdcesvírající závěr, ale vše halil tmavý mrak povědomosti, čehosi již párkrát viděného a hlavně zažitého. Na filmech studia Ghibli přitom mimo jiné oceňuji, že je každý docela jiný. Tenhle byl docela stejný, což mi přijde docela smutné. Pakliže nechtěl Miyazaki autobiograficky (mladá duše ve starém těle) shrnout svou dosavadní tvorbu. Což by pro svou povahu posledního velkého ohňostroje na rozloučenou bylo taky smutné. Stárnutí holt nezastavíte. Jenom láska je věčná. Ta má, k Cestě do fantazie a Princezně Mononoke, pochopitelně přetrvává. 75% Zajímavé komentáře: Cervenak, Marius, Radko, MIMIC (19.02.2011)

Miyazakiho dva predchádzajúce filmy ma naozaj okúzlili, no tentokrát bolo na mňa tých fantasy prvkov trošku priveľa. Jednoduchšia dejová línia by filmu určite prospela a skrátenie o pár minút dvojnásobne. Inak je ale všetko na správnom mieste. Animácia kúzelná, nápady originálna a dojemnosť a úprimnosť ďalšieho pekného príbehu na najvyššom stupni. 70%. (15.10.2009)

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)

Neskutečně podmanivé. Mistři z Pixaru a pánové z Dreamworks prominou, ale na tohohle japonského šedivého "dědečka" prostě nemají... Nádherný, originalitou a fantazií přímo překypující příběh, který je plný zvratů, milých i nepříjemných postav, magie v tom nejlepším slova smyslu... tohle všechno a mnohem víc najdete v tomto pravděpodobně (a pokud je to pravda tak bohužel) posledním drahokamu pana Hayao Miyazakiho. Mohl bych se zde donekonečna rozplývat nad jeho nápady, dech beroucími scénami a animacemi, velebit nápad postavit do kontrastu svět kouzel, ďábelských válečných strojů a romantické kulisy středoevropské monarchie konce devatenáctého století. Ale dokud sami neuvidíte... Jediné s čím bych si dovolil nebýt plně spokojen je závěr, kde japonský pohádkář už tradičně nezapřel měkké srdce. To je však jen drobná skvrnka na jinak zářivém štítu Howlova kráčejícího zámku. 90% (26.08.2006)

Nejspíš jsem udělal chybu, že jsem HMC viděl po třech částech ve třech dnech, na druhou stranu myslím, že i kdybych ho viděl v celku, můj dojem by byl stejný. Jedním slovem bych ho shrnul jako "zmatek". Prvních 50 minut bylo příjemných, počínaje prvním setkáním Sophie a Howla, přes Sophiinu proměnu a hledání, až k nalezení pohyblivého zámku a seznámení se s ostatními, byly moje pocity velmi kladné. Ovšem asi po hodině (Sophie šla za králem) jsem se přestával orientovat, kdo, co, kdy, s kým a proti komu a některá rozhodnutí a chování mi přišla úplně nelogická a nepravděpodobná. Samotný konec, ač IMHO zbytečně nedořečený, byl pěkný a možná /jak někdo naznačil/ mohlo jít o Miyazakiho rozloučení se. (17.01.2006)