Ghost in the Shell 2: Innocence

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Vizuálně bezchybně vybroušené dílo, které je ale oproti dokonalosti prvního Ghost in the Shell velkým zklamáním. Příběh, ač díky vysvětlení v posledních minutách začne dávat docela dobrý smysl, je vyprávěn značně nepřehledně, a hlavně obalen spoustou "velkých a moudrých" filosofujících citátů, které ale hloubku filmu jen předstírají, masivní důraz na ně jen maskuje že vyšší myšlenky skryté za sci-fi detektivním příběhem jsou ve své podstatě velmi primitivní a s duširvoucím prvním dílem tedy nesnesou srovnání. 7/10 (20.01.2012)

Neuvěřitelná vizuální žranice, překrásné umělecké obrazy, náročná zápletka, fantastické nápady, nádherná hudba, velkolepé podání, poezie, filozofie, hloubka - je mi líto, ale lépe než takto jeddnoslovnými nadšenými výkřiky neumím tuhle věc popsat. Film, vedle něhož snad i Blade Runner vypadá poněkud nedospěle, je zážitkem natolik odlišným od všech těch nablblých, dětinských amerických scifáren, které se na nás zpoza oceánu řinou, že člověk nemá žádné měřítko, žádné srovnání. Pro fanouška anime a mangy to snad není tak převratná zkušenost, ale mně to přišlo jako návštěva jiné dimenze, výlet do jiného světa. Už první Ghost in the Shell byl pro mě fantastickým zážitkem, ale dvojka je ještě daleko krásnější, poutavější a hlavně postrádá největší nedostatek jedničky, tedy přílišnou krátkost. Není pochyb o tom, že kdo touží po umělecké, dospělé a náročné sci-fi, nemá dnes jinou možnost, než se poohlédnout po animovaných výtvorech geniálních japonských filmařů. Ghost in the Shell - Innocence je kybernetická báseň v obrazech, ryzí kinematografický skvost. (21.12.2005)

Náročné filozofické dílo, které asi určitě nesedne každému. Vizuálně je to bomba (nádherné skloubení 2-D a 3-D animace), hudba taky bezva, ale některé dialogy jsou (alespoň napoprvé) snad až moc složité (rozjímání nad otázkami života, smrti, umělé inteligence a podobných témat v hodně intelektuálním stylu)... Innocence není (stejně jako díl první) žádná bezduchá kreslená zábava, ale poctivý kus pravého filmového umění, dle mého přímo vysoká škola kyberpunkového anime. 80 % (23.10.2006)

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)