Ghost in the Shell 2: Innocence

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděla tolik citátů v jednom filmu. Na myšlenky ještě bohatší než první díl, na akci o poznání chudší. Mám dojem, že se zde inspiroval seriál Westworld. A ta depresivní a sevřená atmosféra mi připomněla dokonalé záběry z druhého Blade Runnera. I přes nádherný audiovizuální zážitek řadím Ghost in the Shell 2: Innocence až za první film a seriál Stand Alone Complex, kromě akce a Motoko tam chybělo ještě něco... 8/10 (30.08.2018)

Můžu jen papouškovat, že se jedná o skutečně brilantní anime po audiovizuální stránce. Vše, co fungovalo v prvním díle, platí i zde. Originální námět cyberpunkového směru se silně pochmurnou až "bladerunnerovskou" atmosférou. Přibylo akčních pasáží (což není vůbec na škodu). Pro mě se stává Innocence dalším dílem série, který budu muset v budoucnu oprášit, protože ho zřejmě nedokáži plně ocenit. Časté prokládání dialogů citáty mě obzvlášt ke konci filmu štvalo. Ovšem stále považuji Innocence za silně nadpůměrný anime film. OST opět výborný! (16.07.2012)

Podle mě daleko lepší než první díl, sice příběh je opět mírně zmatenej a dialogy jsou na muj vkus moc hádankovitý, zdlouhavý, no prostě divný, ale rozhodně sem se orientoval líp než v jedničce. Příběhově to dokonce hodně připomíná Já, robot, ale to, co je na tomhle filmu nejlepší je vizuální stránka, ta je fakt božská, skoro bych řek, že nic lepšího sem sand neviděl, sice postavy jsou typický mango, jak pohybově, tak vzhledově, na tom nic zajímavýho neni, ale to, co tam ty japončíci předváděli s prostředím, to bylo prostě něco neskutečnýho, dokonalá hra světel, odrazů a jiný neskutečný vizuální kreace. Stejnětak je výtečná hudba, která se nijak nevtírala, ale opět mě dostávala ta ústřední melodie, která už bylo v prvním dílu. Sečteno podtrženo, příběhově to je jen nadprůměr, ale vizuálně je to tak dokonalý, že i když se v tom filmu zas tak moc neorientujete, tak je o zábavu, či fascinaci postaráno a akce taky rozhodně neni k zahození, i když jí tam moc neni. (21.10.2007)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)

Isaac Asimov napísal 3 zákony robotiky. Vytvoril svet z vlastnými pravidlami a dal svojim robotom dušu. Lenže Asimov by nikdy nenapísal svoje geniálne príbehy bez Karla Čapka, ktorý vlastne robotov vytvoril. A bez týchto dvoch by nikdy nevznikli filmy ako napríklad ghost in the shell. jednotka sa zaoberala myšlienkou či môže aj strooj mať dušu a pocity. Dvojka je v tomto smere iná. Za prvé je to detektívka, kde hlavný hrdina Batou vyšetruje vraždy ľudí, ktoré údajne spravili sexuálne roboty. Zo svojim kolegom sa spolu vydávajú na objasnenie tejto záhady a nebude chýbať ani stretnutie s Majorom s prvého dielo, ktorá mu zase objasní ten zmysel života. Tento filozofický film aj forma akou je spracovaní vo mne budil dojem dokonalosti. Pretože takáto pekná animácia a príbeh ktorý vás chytí za srdce a dokonca donúti rozmýšlať a skladba Follow me, ktorá je asi najkrajšia pesnička akú som počul robia s tohoto diela jedinečný zážitok. Neskutočne pôsobivé a krásne. (23.03.2008)