Ghost in the Shell 2: Innocence

[Druhé zhlédnutí] Dle mého již pouhá tupá odnož těžící z (správně) neodhaleného světa prvního GitS co přináší všední detektivní zápletku (paradoxně ukazuje více a zároveň nic - těžko popsatelná blamáž na diváka). Mě osobně kombinovaný druh animace dost lezl na nervy a svým způsobem omezená "jednička" mi sedla mnohem více. 50 % (22.01.2011)

Zajímavý, nicméně trosku zbytečný a natahovaný počin. Téma prvního dílu zůstává, audiovizuální stránka je vymazlenější, ale ve své podstatě to bez prvního dílu nedává valného smyslu a to ani přes jakousi snahu scénáristů onen starý příběh vysvětlit. Prostá pěti minutová rekapitulace by toho řekla více, než tisíc mlhavých náznaků rozesetých po celém filmu. U GITS 2 je problém v tom, že se bez pardónu nimrá v tom, co už bylo, a ve výsledku z toho jde docela dobře hlava kolem. Ne, není to nepochopitelné, ale je to, jakoby Rowlingová napsala nového Pottera, posadila všechna přeživší postavy do nazdobeného salónku a nechala je kafrat o tom, jak se měly a jak vzpomínají na svá minulá dobrodužství. Zkrátka načančaná zbytečnost. (23.03.2011)

Dva kyborgové ze sekce devět si začnou hrát na kolegy z americké jednotky Blade Runnerů, nahánět androidy a utápět se v odkazu minulosti (rozuměj v odkazu prvního dílu), kdy se snaží skloubit de facto béčkový příběh (kde je samo vyšetřování nechutně zjednodušené ve stylu nejdřív palba, potom hovor) s nadměrnou porcí citátů a "chytrých" myšlenek, přitom základní myšlenka je vlastně skoro stejná, jako u prvního dílu a zpracování ani atmosféra jejich kvalit nedosahují. Pořád je to ale hodně povedená záležitost, dokonce ani cgi hrátky v animaci mi nijak nevadili a při některých přeletech kamery to nevypadalo špatně, ale děj, hudba i všechno ostatní je jednoduše stupeň horší, než by bylo potřeba, což platí i pro celek a nespasí to ani smutné oči přítomné fenky (to prosím není žádný divnojinotaj, prostě myslím normální samici od psa), teskně hledící do divákových očí. (06.03.2014)

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděla tolik citátů v jednom filmu. Na myšlenky ještě bohatší než první díl, na akci o poznání chudší. Mám dojem, že se zde inspiroval seriál Westworld. A ta depresivní a sevřená atmosféra mi připomněla dokonalé záběry z druhého Blade Runnera. I přes nádherný audiovizuální zážitek řadím Ghost in the Shell 2: Innocence až za první film a seriál Stand Alone Complex, kromě akce a Motoko tam chybělo ještě něco... 8/10 (30.08.2018)

Tak nějak jsem očekával, že v tomto pokračování budeme sledovat další osudy majora Kusanagi z prvního dílu, ale omyl - tady je hlavní postavou její parťák Batou a opět přicmrndává Togusa. Major tady skoro nebyla, i když její esence se vznáší v pozadí celého filmu. Batou se ukázal jako opravdovej drsňák - střílení, bitky a násilí mu nedělá problém a taky nas o tom několikrát přesvědčí. Ale pak se tu najdou taky hory filozofickejch citátů, nechápačkovitejch dialogů a jinejch věcí, ve kterejch jsem se ztrácel. Tak nějak jsem se to snažil přejít, ale o to víc mě to pak mrzelo. Jinak vizuální stránka je oproti jedničce super - kombinace 2-D a 3-D s úchvatnými scenériemi, použití stínů, odrazů a jinejch optickejch dráždidel, to by bylo na plnej počet. A pak ta hudba, která mě opět několikrát odbourala! (28.01.2018)