Vojtěch, řečený sirotek

Mě se líbilo, jak to bylo natočené. Černobíle a s přirozeným světlem. A celkově ta atmosféra doby a mluva a reálie, to všechno mi spolu pěkně souznělo. Trochu pitomé bylo to pitomé Vojtěchovo chování, kdy se choval jak nevyskákanej klokan, ale jinak to je pěknej příběh, který navíc svou délkou je tak akorát. (17.03.2021)

Vrhla jsem se na 60. léta. Co že to plácám, když tento film je z roku 1989? Myslím tím to, že Vojtěch, řečený sirotek je svým stylem 60. letům a nové vlně dost podobný a inspirace je znát. Krásná kamera i hudba, Petra Formana nelze než chválit, na jednu stranu by se měl takový tvůrčí počin obdivovat, protože je TAK jiný než soudobá tvorba, ale co z toho, když vás to na poetickou notu naladit nedokázalo a docela vás to nudilo? (13.05.2012)

„Mě sem teta dali kvůli pořádku“ Své poslání bere živočišný Vojtěch v podání Petra Formana vskutku velmi vážně, tak vážně, že jej to stojí v závěru opravu hodně... Osobně musím vyzdvihnout úžasný černobílý vizuál, které v sobě zrcadlí filmové umění baladického stylu ala 60. léta. Jednoznačně pastva pro oči, ať už jde o poutavé záběry na rybníkářskou krajinu či třeba dráždivé a zároveň rafinované erotické jiskření mezi Vojtěchem a Anežkou. Můj dojem pak umocnila famózní hudba, u níž jsem si dlouhou dobu říkal, že mi v některých pasážích něco moc připomíná až jsem se v titulcích přesvědčil, že opravu má co připomínat. I když filmová hudba Martina Smolky rovněž nezní nezajímavě, to nejgeniálnější je převzato z Kabaláčovy 4. symfonie (Mysterium času, zrcadlení). Opravdu kouzelně zádumčivá melodie. Podobně zádumčivá jako je zádumčivý celý tento vysoce umělecký film. (13.02.2019)

Nejen vizuálně úžasná vláčilovská balada o životě a smrti. Kdysi na besedě Z.Tyc přiznal, že F.Vláčil byl jeho velkým vzorem, což je z filmu patrné na každém jeho políčku. Věděl jsem, že i po letech se mi snímek bude líbit, ale že si ho prožiji opět naplno, jsem ani nedoufal. Barokní šerosvit je oslavou české krajiny a připomenutí české filmařské školy. Krásné po všech stránkách... (01.10.2015)

Tak takhle vypadá jeden z údajně nejskvělejších debutů. Ale konečně, proč neocenit volné pokračování zlatých šedesátých, když se to umí i dvacet let po té. Džusový román Feniče navazoval jen na hereckou metodu, Vojtěch je v mnohém důslednější a akceptovatelnější. Nicméně mámení vyvolané tímto dílem přivedlo později Tyce zřejmě do naprosto nezáviděníhodné situace plné očekávání a on logicky nemohl svou kariéru postavit jen na kopiích let minulých a - pro některé bohužel - v dalších letech pokračoval ve své vlastní současnosti. (05.08.2015)