Žiletky

Depresivní pohled na ubíjenou duši prostřednictvím krvavých cárů příběhu, který se snaží udržet anonymní odstup a nekonkrétní zpodobnění? Uměleckým ztvárněním je představena vizualizace utrpení, s na očividně nízký rozpočet některými skutečně vybornými efekty. Priznávám nicméně, že druhá polovina mě zaujala po té první plitké a trochu zmatené více. A nebylo to jen prakticky neustálým modrým filtrem. Naproti tomu závěr je hodně obrazový a zážitkový, což kazila sice výborná ale na proměnlivost chudá hudba Psích Vojáků (a navíc mám stejně nejraději Krasobruslaře). Nedokázal jsem se, i přes vnímání vykreslované atmosféry, nikdy plně vcítit do depky bratří Topolových a ani do tohoto snímku se nedokážu plně ponořit. Asi mám málo výkonnej mozek nebo co... (16.01.2014)

Tak jsem to po 13 letech znovu viděl a nevím co vlastně na to říct. Je to film do kina ne na doma - to je jisté. Film, kterých se moc netočí, jelikož od filmu už lidé očekávají snad jen srozumitelné vyprávění příběhu - i když kolik lidí dnes vlastně zajímá nějaký příběh? Hodnotit to v kontextu současné produkce, asi by bylo nejtrefnější švihnout sem odpad!, ale na to se tu nehraje. Normálně bych asi dal 2 hvězdy, ale teď vidím, že už mne po letech ten konzum taky trošku nahlodal. Dám 4, ne kvůli tomu, že by film byl tak kvalitní, ale proto, že ukazuje, že filmy se dají točit i jinak. snaha se cení (10.04.2010)

Žiletky Zdeňka Tyce jsou v kontextu českého filmu naprostým solitérem a v našem geografickém prostoru i zjevením. Film reflektující existenciální krizi středoevropského intelektuála (symptomatické jméno hlavního hrdiny - Andrej Chadima!) spíše jen omylem spojovaného s prostředím a fenoménem dobového undergroundu, film jako obrovská a přesná metafora nemožnosti intelektuálního úniku z české kotliny (symbolická scéna odlehlé koliby pod Karlovým mostem), film plný nádherné hudby Psích vojáků (zvláště závěrečné Žiletky se švenkem kamery do prázdnoty vesmíru plného hvězd; ale i motiv písně Chce se mi spát...), film s významovými přesahy, s poetikou hledání a s přístupem, který lze označit jako UMĚLECKÝ, film snažící se dávat odpověď, film plný symbolů (komín - absurdita protestu, Kristýna - symbol nedosažitelnosti, pouť, bloudění, páter noster...), film vybočující svým přístupem k barvě, černobílý i plný barev a barevného tónování odrážející psychický stav a nálady hlavního hrdiny (jasný odkaz k jinému intelektuálovi světového filmu Krzysztofu Kieslowskiému a jeho trilogii barev vznikající ve stejné době), film rozdělený na dvě nevyvážené, byť obě velmi důležité části - černobílou - popisnou a barevnou - symbolickou, film těžký, hloubavý, depresivní, přemýšlivý, mnohoznačný a mnohoúhelný... Spolu s Reifovou Postelí, režisérovým debutem a v poslední době se Štěstím Bohdana Slámy na dlouhou dobu jediný skutečně autorský film. (Škoda, že byl pro festival Berlinale zbaven své závěrečné barevné katarze...) (19.05.2007)

Božské, toto mohu. Fatální Markéta a Topol na hranici surreálna a reality. Jen je smutné, jak vlivné jsou dodnes dobové odsudky pánů Lukeše a Blažejovského, kteří se v Kinorevui a ve Filmu a době sice neshodli, jestli Tyc opisuje z Juráčka nebo Tarkovského, ale dozajista se shodli na tom, že Hrubešová tedy určitě ne. Ale zase je pěkné, že si určili společného nepřítele a to jim dodalo na důvěryhodnosti. (10.03.2009)

Hodně neznámej ale o to lepší film. Hned ze začátku mě to pohltilo, protože to vůbec není intelektuální, jak jsem si myslel. Navím mě přišpendlila skvělá hudba od Topola, stejně jako jeho hereckej výkon. Hra s barvama skvěle podtrhovala náladu hlavního hrdiny a ostatní herci, třeba Hanák, byli skutečnější než ve skutečnosti. Taky mě zaujaly některé moudra: "Kdo nekouří, nedělá nic. Kdo kouří, přemýšlí o životě." Nebo nádhernej a poetickej závěr filmu: "Kam táhneš tu mrtvolu?" "Bylo toho na ni moc." A tak mi teď v uších zní klavírní podklad, kterej Topol má taky overšovanej (Chce se mi spát): "Když přídu ráno domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Občas se osprchuju, zatopim v kamnech, holky se mi dívaj do oken, z televize se na mě taky dívaj, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Jednou mi jedna řekla, že vypadám jako James Dean, ale že je vidět, že prej moc chlastám, co na to říct, chce se mi spát. | Byla moc krásná a voněla, kouřila drahý cigarety a furt se smála, v očích měla plameny, byla to velká láska, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Nechci vypadat jako James Dean, nechci kouřit drahý cigarety, nechci se smát, nechci polykat plameny, stejně to nejde, chce se mi spát. | Protože když ráno přídu domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát." Slyším ten text a hned mám před očima znovu útržky z tohohle nadčasovýho a podceňovanýho filmu... PS: myslím, že francouzští koproducenti z toho moc chytří nebyli (11.02.2008)