Dveře v podlaze

Většinu diváků, kteří měli tu čest číst Rok vdovou nejspíše Dveře v podlaze zklamou. Adaptace první části této velice povedené knihy sice nemá špatný scénář, ale dle mého názoru selhává režie. Tod William se pokouší i minimalistickou komorní režii, která se má nést v přesném duchu předlohy, což se mu rozhodně nedaří podle plánu. Na druhou stranu ovšem překvapují lokace, ve kterých se natáčelo, herecké výkony a především doslovnost několika scén, které jakoby z listu vypadly knižní předloze. 70% (30.04.2006)

Už když jsem Irvingův román Rok vdovou asi před pěti lety četla, napadlo mě, že by z toho mohl být dobrý film. Při sledování mi ale znalost předlohy spíš uškodila - bylo to fakt skoro doslovné...vyzdvihla bych Jeffa Bridgese, přesně tak jsem si úspěšného spisovatele-neúspěšného manžela při čtení knížky představovala. Stejně na mě ale film působil tak nějak sterilně, i když je plný krásných obrazů a zajímavých dialogů. Doufám jen, že někdo jednou zfilmuje i druhou půlku Irvingovy knihy, která se víc zaměřuje na osudy malé Ruth - kterou ve filmu mimochodem kouzelně ztvárnila sestra uječené Dakoty Fanning z Války světů :-) (03.05.2006)

Manželé Ted a Marion (přesní Jeff Bridges a Kim Basinger - ta nezapomíná na své svěží výkony, např. z L.A.-Přísně tajné), jenž se nedokáží vyrovnat se ztrátou svých dvou synů, nezkušený mladík (talentovaný Jon Foster), jenž citově vzplane k Marion, a jedna chodba, která jim svými fotografiemi stále připomíná tragickou minulost. Režisér trefně odkrývá rez navenek šťastných domácností, řadě situací - např.milostné vzplanutí - ale jen tak neuvěřím, filmu by jistě slušela polovina 20.století, nikoliv současnost. Williams přes veškerou snahu dokazuje, že doslovná adaptace nemusí být vždy trefa do černého!! Přesto si toto komorní drama, které potřebuje divákovo zamyšlení, zaslouží lepší průměr.. (15.03.2006)

Další příklad toho, že doslovná adaptace nerovná se dobrá adaptace. Dveře v podlaze jsou natočeny podle první části Irvingova románu Rok vdovou a takřka slovo od slova knihu "kopírují". Jenže i přes zručnou režii, působivou kameru i výtečné herecké výkony se atmosféra knihy z větší části vytratila stejně jako intenzivní sexuální náboj, který je na stránkách románu stále přítomen. Dveře v podlaze jsou tak jen pěknou ilustrací knihy, ovšem čtenáři nic nového nenabídnou, ve výhodě jsou tak ti, kdo Irvingovu knihu v ruce nikdy neměli, ty alespoň zaujme komorní příběh rozpadající se rodiny a vývoj vztahu mezi šestnáctiletým mladíkem a o 20 let starší ženou. (12.02.2005)

No už jsem myslel, že to bude zase o duchách a malé holčičce, co je jako jediná vidí. Na štěstí se tam nic takovýho neobjevilo. Bylo to sice zdlouhavý, ale nenudil jsem se u toho. Postavy byly fakt věrohodný, ukázaly jak kladné, tak záporné vlastnosti, u spisovatele třeba využívání modelek, toho kluka a náladovost, u ní zase psycho stav, když si vzpomněla na tu nehodu. Teda jako posuzuje se to těžko, když se mi nic takovýh nestalo, ale lidem se ve světě dějou horší věci a netočí o tom filmy. Snaží se to hrát na city, jak to jde, ale moje hodnocení to neobměkčí. A Basinger nemám rád! Bridges byl jak vystřiženej ze skutečnosti, ani nebylo poznat, že to hrál. (26.05.2006)