Černá kočka

Jeden z mích oblíbených hororů 30tých let. Souhlasím s názorem že k dokonalosti Frankensteina, Draculy a jim podobných ve kterých oba mistři hororů hráli má Černá kočka daleko, ale přesto si udržuje svou depresivní atmosféru dodnes. V černobílém pojetí se sídlo kdesi v ponuré krajině stává dokonalím místem strachu a chladný a emocemi nepoznamenaný výraz Borise Karloffa je doslova přimrazující. Bela Lugosi je mu solidním protipólem, jenž sice z počátku za ním mírně zaostává, ale v závěru samotném kdy se jme stahnout šíleného satanistu z kůže je naprosto démonický. Je na každém jak na něj bude tenhle klasický horor působit, na mě ovšem zapůsobil dokonale. (22.06.2004)

Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. (23.09.2013)

První film, ve kterém se setkaly dvě velké hororové legendy - Boris Karloff (jako válečný zločinec Poelzig, který má prsty v černé magii a který odcizil ženu a dceru svému příteli Wardegastovi) a Bela Lugosi (Werdegast, muž potrestaný za Poelzigovy zločiny, který se po 15 letech vrací, aby se pomstil). V první řadě musím upozornit, že toto není adaptace Černé kočky Edgara Allana Poea (ačkoli to titulky říkají) a ani se to té povídce nepodobá. Černá kočka se ve filmu vlastně jen párkrát mihne, toť vše. Ale snímku to navedí, díky hlavní herecké dvojici, která ho táhne znatelně nahoru. Jako nejlepší scénu filmu, možná i jednu z nejlepších scén hororu třicátých let minutého století, bych označil tu, v níž Boris Karloff hraje na varhany Bachovu Toccatu a fugu v d-moll, což doopravdy podtrhuje nezvykle ponurou atmosféru snímku. Navíc, nevím proč, jsem si vždy tuhle melodii s Karloffem spojoval. Je to prostě znamenitá klasika. PS. Následující horor na motivy díla E. A. Poea, ve kterém se také objeví dvojice Karloff/Lugosi, je stejně zdařilý jako Černá kočka. Určitě doporučuji. (12.06.2011)

Tak tohle je prostě bomba - Bela Lugosi a Boris Karloff pohromadě v jednom filmu, na místě tak temném a přitom tak "krásném", holt bauhaus měl něco do sebe... Příběh je sice typicky naivní, ale vzhledem k tomu jaké kousky se točily předtím i potom, ještě není zas tak hrozný. Patří to k filmovému vzdělání, podobně jako třeba Metropolis.... (26.01.2003)

Lahôdkvé obsadenie v zlatých časoch hororovej tvorby štúdia Universal. A aj tak to na mňa nefungovalo ako iné časom preverené klasiky. Scenár mi pripadal aj na dobu svojho vzniku príliš preplácaný a nechcene smiešny. Satanské rituály so smiešnymi pseudolatinskými frázami na mňa akosi nefungujú (cum granulo salis!). Čakal som iné, menej okázalé vyústenie príbehu. (27.05.2012)