Superman se vrací

Nádhera. Singer měl k látce hluboký vztah a je to na filmu vidět. Ve filmu je přesně to, co tam má bejt, noví herci jsou na místo starých vybrání opravdu pečlivě (akorát Lois nám trošičku zkrásněla), Brandon Routh je prostě skvělý a Kevin Spacey nemá chybu a navíc je Genu Hackmanovi neskutečně podobný. Film je docela sranda, místy působí rozkošně staromódně, ale nikdy ne trapně, scéna s letadlem a celá závěrečná pasáž (tj. asi 20 minut) je naprosto mistrovská.. Superman se Vrací sice není nejlepším filmem roku, ale je jeden z mála velkých filmů, který splnil všechna očekávání, a možná je i trošičku předčí. Zasloužených 5! (20.07.2006)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

Už tu byl Superman a jeho další ať už úspěšní či méně úspěšní díly. Potom se objevil seriál s Ch. Reevem a nakonec ještě jeden seriál Smallville který zas tak úspěšný nebyl. Tenhle podle mě naprosto zbytečný film je jeden z nejlepších filmů o Supermanovi co jsem viděl. Velmi dobrý film až na konec, který je natahovací až to není hezký. Podle mě měli nechat Supermana pod drnem ale je to americký film tak proč umírat když tu může být dalších pár dílů. I když Brandon Routh už se ohradil nad tim, že by chtěl točit další filmy se Supermanem tak snad už se nic neobjeví. Jinak akční scény jsou výborné. Ať už pád koule z mrakodrapu patřící k Daily Planet nebo vystřelení do Supermanova oka. (06.08.2006)

Proč ve filmu kouří jenom Lex Luthor? Proč v něm chybí opravdu komická figura? Proč pány nahradily chlapecké plakáty a dámy zase holčičky na příliš vysokých podpatcích? Proč se ze supermanského mýtu stala opulentní ježíšovská paralela? Proč má chlapeček astma? Odpověď je nasnadě: světem podle Bryana Singera jsou totiž (a) otrocky „upřímná“ melodramata, (b) násobené emoce outsiderů a (c) autoerotické konotace mesiášství. Jenže to poslední, co (jakýkoli) komics potřebuje, je režisér, který se bere příliš vážně, nemá smysl pro fantazii, nadsázku ani zkratku, a nezvládá základní režijní dovednosti. Je špatný vypraveč, nejde mu akce ani komika, neumí evokovat prostředí ani budovat postavy, tragicky vyznívají pokusy o složitější stavební jednotky (viz paralelně vedené scény). Jednoduše řečeno, takový režisér by v klasickém Hollywoodu umřel hlady. Kýč jak bič. (05.08.2006)

Nejvíc oceňuju, jak se Singer drží zpátky, aby nevyšel z rámce, zůstal klasický, neudělal ze Supermana nic fajnovějšího a modernějšího, nic překvapivějšího ani složitějšího, než to má být. Naivní pohádka, u které se člověk nesmí na nic ptát, nic domýšlet, a jen všechno chápat jako tu nejprovařenější, nejprostší symboliku, smrtelně zranitelnou každým pronikavějším a odvážnějším pohledem - ale když na tu hru přistoupíte, dostane se vám čiré nostalgické rekonstrukce naivního vidění světa, které je dnes už pryč, stejně zakonzervované v jiném čase, nemístné a nedosažitelné jako ruměnce na tvářích husopasek a stejně půvabné pro ty, kdo chápou, že kdysi to všechno, rodina, padoušství i spasitelství, býval něčí sen, důvod k fantastickému a horečnatému vzhlížení. Tenhle film je klidná a rozmyšlená pocta zašlým časům, která dokázala ukázněně potlačit, že pochází a vztahuje se už odjinud, ze světa jinak uspořádaných tužeb i možností. Takhle nějak by asi měl vypadat nesebestředný hold. (19.11.2014)