Superman se vrací

No tak nevim, jak tohle ohodnotit. Na jednu stranu jsem cekal, ze ani Singer nevymysli nejakou originalni zapletku, coz se potvrdilo, ale na stranu druhou, je to zpracovane perfektne. Ale stejne mi pride puvodni Superman svou atmosferou lepsi. Co se tyce hercu, tak Spacey je fakt perfektni, skoda, ze se nenasere vickrat. Jedinou prednosti Brendana Routha je to, ze vypada jak Reeve, jinak mi misty prisel jak teplous a Kate Bosworth mi vubec nesedla. Z ostatnich stoji za zminku snad jen James Marsden, i kdyz je tu trochu navic a Marlon Brando "v roli" Supermanova otce. Triky jsou fakt hodne dobry, i kdyz ne bezchybny, misty je videt, ze jsou pocitacovy. Je fakt, ze misty jsou naprosto bombasticky, hlavne pri nakejch vetsich zaberech, ale pri tak velkym rozpoctu by mohli bejt jeste lepsi. Hlavni problem pribehu je, ze je zbytecne dlouhej, nektery "dojemny" pasaze s Supermanem a Lois bych vynechal, dale tu je nekolik predvidatelnejch a nekolik jinde videnejch scen a hlavne je asi tak pulka filmu jako komedie. A kdyz pominu nelogicnosti, jako Supermanuv oblek atd., tak i presto tu zustane nekolik nedomyslenejch veci. A Superman v nemocnici, to uz bylo vylozene trapny. Ale pokud budu film brat jako poctu puvodnimu Supermanovi a jako oddychovej letni blockbuster s nekolika hodne dobrejma akcema a peknou hudbou, bude to na 5*. (27.07.2006)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

vidím, že komiksové filmy to tu často nemají lehké, ale chápu, že konkrétně tento film neosloví každého. Singer nám pomalu, polehoučku představuje Muže z oceli, jeho návrat na zem, jeho problémy a zároveň již připravuje Luthora pro další pokus o zničení světa.. Supermanovo mládí je jen zkratkovitě načrtnuto, scéna s prvními pokusy o létání atd.. Možná bych ocenil, aby to bylo trochu delší, ale dobrá. To by ten film už asi většina nepřežila opravdu.. Pak už první záchrana, děj začíná zrychlovat, Superman se snaží dobít spět srdce své Lois, vše je krásně dopodrobna a až roztomile popisováno. Singer měl pro postavy vždycky pochopení a dokázal je řádně rozvíjet. A pak už začíná dlouhý závěr, další dojítí Supermana až k limitům a nádherný závěr.. (scéna se sluncem a čerpáním energie, jakožto i střetnutí se s Lois a s .. chlapcem.. tady je opravdu vidět, že to není jen tak klasický komiksový film, tedy nějaká řežba, ale citlivé až dojemné představení chlapíka, který nemá na Zemi téměř konkurenci.. taková první pocta Supermanovi (18.10.2008)

Tak jsem to z musu dokoukal a odtrpěl. Pro mě případ filmu mrtvého na vršek i na spodek - někam to odkazuje, přitom není jasné kam. Film si celkem selektivně volí to, co se mu zrovna hodí do krámu pro melancholické posmrkávání a pomrkávání. Brandon Routh má charisma složeného věšáku na prádlo, v té roli působí velmi gay a mladistvě, což bolí hlavně když papouškuje hlášky Christopha Reeva, jehož charismatu nedorostl ani po kotníky. Otřesný je i Lex Luthor, kterého Spacey vede v rádoby psychotickém duchu, ale s občasnými návaly komediálního přehrávání a la Gene Hackman. Budí to spíš lítost než respekt. Vyprávění je utahané, atrakce neatraktivní, děj promaštěný sádlem lásky a otcovství neohrabaný. Prkenné, matné a klanící se tak šikovně, že to původní soše dává trapné čelíčko. (24.01.2008)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)