Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvoudílný televizní film byl natočen v roce 1971 podle stejnojmenného románu Marka Twaina. Příběh, v němž náhoda svede dohromady dva chlapce, podobné si jako vejce vejci, a způsobí tak v jejich životě zásadní změnu, se odehrává v Anglii v době panování Jindřicha VIII.. Fantazie velkého vypravěče si trochu pohrála s historií a vytvořila pohádku, ve které, jak už to bývá, vyhrává dobro nad zlem... Jednoho podzimního dne se v Londýně chudé rodině narodí chlapec. Ve stejnou chvíli se na svět přihlásí miminko stejného pohlaví i v královské rodině. Následníka trůnu pojmenují Edward, chudému děťátku dají jméno Tom. Uplyne nějaký čas… Tom se vloupá do domu královského dodavatele, aby ukradl zásoby. Vyruší ho však stráž. Nepodaří se mu prchnout, a tak se schová do koše. Zásobníci jej odnesou na hrad. Dostane se tak až do koupelny samotného prince Edwarda, kde se oba chlapci setkávají… Co se stalo, když si mladý princ vyměnil šaty se svým chudým dvojníkem? Princ se rázem stal jedním z nejubožejších, zatímco chuďas je postaven před nesnadný úkol panovníka, a oba tak poznávají svou Anglii z jiné stránky, než ji dosud viděli. Edvard zažívá ústrky mezi spodinou a jen jeho věrný mužný ochránce Hendon je mu oporou, za což se mu mladý panovník odmění, když se role v závěru filmu opět obrátí. Každý z chlapců je tak o poznání bohatší a traduje se, že za vlády Edvarda se stala Anglie k lidem přívětivější. (Česká televize)

(více)

Recenze (86)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Princ a chuďas vychází z námětu, že dva naprosto stejní jedinci se vymění a nikdo nepozná rozdíl. Něco podobného použili mnozí, u nás už třeba Martin Frič v Muž z neznáma. Jenže všechno to vychází právě z Twainova Prince a chuďase hozeného do 16. století. Dva chlapci se vymění, aby každý poznal život z úplně jiné strany. Edward zjistí, jak skutečné jsou starosti anglického lidu, Tom zase, že ani král nemůže úplně všechno. Zásadní problém jsem měl s tím, že ani jeden z kluků vlastně při opakování, že je někým jiným neřekl, jak k tomu došlo. Ani Edwardova motivace se převléknout za každou cenu do šatů Toma. Mohl se jen skrýt. Možná jsou tyto věci objasněny v knižní podobě. Jisté ale je, že tato verze je velmi kvalitně zahrána a ještě lépe provedena. A nutno závěrem podotknout, že pokud mnohdy posloucháte dnešní vůdce a politiky, tak jsou též úplně mimo mísu a podobná exkurze by jim rozhodně svědčila. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Jsou literální díla, nad nimiž žasnu. Vznikla totiž v perech spisovatelů mnohdy tak vzdálených od míst kde se příběhy odehrávaly a to nejen z hlediska vzdálenosti, ale i z hlediska času. Jedním z nich je Ben Hur a druhým Princ a chuďas. Ačkoliv Twaina považuji za skvělého amerického spisovatele, aniž bych chtěl jakkoliv znevažovat jeho historické znalosti, přeci jen se divím co on mohl vědět o renesanční Anglii? V dalekých USA? Tehdy? Ale asi podobně jako Karel May nikdy nebyl v Americe a neviděl jediného Siouxe, stejně jako během války Severu proti Jihu Wallace mohl jen snít jak to asi vypadalo v provincici Judea ve starověkém Římě, tak Twain napsal opravdu nádhernou knihu díky níž v té Anglii prostě jste. Příběh byl už na plátnech zpracován mnohokrát a to i ve světě, ale tu naši čenobílou verzi z roku 1971 mám nejraději. Hrají tam samé herecké elity, výprava je skvostná a pamatuji se jak mne ten příběh v mládí oslovil když jej dávali v TV poprvé. Pokud Roman Skamene má mít tak jako každý herec nějakou životní roli, myslím si, že je to tato dvojrole. Žádný veklák, ale princ a chuďas. Skvěle mu sekunduje pan Kostka, tehdy naše herecké mládí školené na školách skutečnou hereckou elitou. A to vše je na filmu znát. Až se nechce věřit, že vzninul v době zuřivé normalizace. Dávám za plný počet! * * * * * ()

Reklama

kajas 

všechny recenze uživatele

O existenci tohoto filmu jsem se dozvěděla úplnou náhodou v souvislosti s jednou z letošních vánočních pohádek "Láska na vlásku", která se příběhem o výměně dvou chlapců též inspirovala. Musím upřímně uznat, že takovou parádní podívanou (i když má podle mě do pohádky docela daleko, jak už je Rážovým zvykem) jsem vážně nečekala. Skamene nejspíš získal životní roli a z ostatních herců musím vyzdvihnout hlavně Petra Kostku v roli Milese, princova/Tomova ochránce. Na televizní film také velmi povedené kostýmy a výprava. Takže podtrženo, sečteno, všem vřele doporučuji a případnou televizní reprízu si nenechám ujít. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Šlechtic & Špindíra. Mark Twain by (možná) žasl nad důstojnou tuzemskou adaptací jeho literárního díla v černobílém formátu televizní inscenace. Je rozložena do dvou dílů, jež nemají daleko do stopáže celovečerního filmu. Číslovka dvě je jakýmsi synonymem pro tenhle film, neboť i hrdinové příběhu jsou zde dva, sice každý z nich pochází z jiné společenské vrstvy, ale dohromady je pojí identická podoba. Jistě vyvstane potíž s přistoupením na fantasmagorickou myšlenku existence identických dvojníků, ale to se překlene. Film se stal jednou z prvních velkých hereckých příležitostí pro Romana Skamene, který by se tehdy dobře uživil i jako reklamní propagátor pleťových krémů, kdy by taková Eva Longoria s Heidi Klum mohly rovnou zavřít krám, jak měl obličejíček "vyžehlený". Někomu dokonce mohl připadat i roztomilý, mně připadal jak buzerant.Tak či onak, vekslák Bíny, major Borovička a tahle dvojrole se řadí mezi nejzásadnější role, které vytvořil. Casting byl absolutně bezchybný, i když spodina z podsvětí válcovala vrchnost. Stačí si vybavit Postráneckého s odpudivým pyskem, hrozivého Bláhu a mnohé další. Z vrchních pater je to především Sklenčka se svým "charakteristickým" třesem v roli panovníka či herecká esa Pešek, Růžek, Šmeral aj. Mezi nimi také zajímavě obsazený Petr Kostka v tak trochu tajemnou aurou obdařené postavě šlechtice. A mezi touto hereckou elitou se Skamene ve své první velké roli ani trochu neztratil a dokázal dva kluky od sebe nějakým způsobem odlišit. Scény z hradu nebyly tak poutavé jako scény z podsvětí. Nicméně, režie už tehdy ostříleného Ludvíka Ráži měla řemeslnou kvalitu a cit pro vedení příběhu a přispěla k tomu i na televizní poměry velice solidní výprava. I tak by neškodilo film smrsknout do přijatelnější stopáže, ve které se uplatní cit pro větší tempo, švih i gradaci příběhu. A fádní zakončení, které ponechává příběh přesunout na začátek jako by ani k žádné záměně nedošlo, de facto ji nikdo ani neodhalí, je poměrně neuspokojivý, co do hlediska divácké katarze. Film však ve své době u diváků zabodoval a těší se oblibě dodnes. Určitě to bylo dáno i nenadálým a hlavně novým dramaturgickým konceptem v tehdejší zoufalé televizní programové skladbě. Příchod amerického literárního klasika do jisté míry provětral pevné základy normalizační konstrukce a byl velmi vítaným a osvěžujícím závanem imperialismu. 60% ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Spolu s Páni kluci zřejmě nejzdařilejší adaptace literáního díla Marka Twaina. Dětská a přece nečekaně syrová podíváná, která zůstává přitažlivě pohádkově dobrodružná a přitom je nečekaně ponurá a temná ve vykreslení sociálních poměrů chudiny a kupodivu i šlechty. Scéna soudu, kde kupec přes soudcovo naléhání trvá na škodě čtrnácti pencí, čímž Toma podle tehdejších zákonů odsuzuje k smrti, patří k nezapomenutelným, stejně jako Milesův povzdych: „Pane Bože, nepovedl se ti tenhle svět,“ kdy člověka doslova zamrazí. Mladý Roman Skamene podal v dvojroli Toma a Edvarda skvělý výkon, pro mne se však kdysi, coby malého kluka, stal nezapomenutelným hrdinou především Petr Kostka v roli Milese (hlavně kvůli němu jsem se také chtěl po letech znovu na film podívat) a zůstal jím dodnes i když se pohled na jeho hrdinsktví posunul už trochu jinam. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • Jindřich VIII. (Ota Sklenčka) dává rozkaz lordu Hertfordovi (Vladimír Šmeral), aby jeho syn princ Edward byl okamžitě uveden do knížecí hodnosti. Hodnost knížete byla v monarchii vyhrazena výlučně příslušníkům nejstarších a nejurozenějších rodů s bezvadným rodokmenem. (sator)
  • Miles Hendon (Petr Kostka) říká, že jeho otec je baronet. Baronet je šlechtický titul, udělovaný výhradně britským panovníkem. Je udělován dědičně, vždy pro hlavu rodu, přičemž titul zásadně dědí nejstarší syn. (sator)

Reklama

Reklama