Pražské noci

Hororové příběhy na motivy pražských pověstí, se špetkou experimentálna, surrealismu a dokonce jemně úsměvného humoru? Kdo by to do našich tehdejších filmařů řekl? Navíc s dokonalou kamerou, kompozicemi, hrátkami s barvou - a dokonce i erotično nastane, když se herečky nebojí ukázat svá ňadra. Vážně se mi ale nejvíce líbilo, jak do toho tvůrci dokázali propašovat takový jemný humor, k pousmání, a herci jim šli šikovně na ruku - je to skvěle zahrané i v detailech. Jinak pokud jde o jednotlivé povídky, tak Poslední golem (5*) je pravděpodobně nejlepší povídkou, s prvky dokonalého tajemna, hudby i herecký výkon Lucie Novotné je zde naprosto skvělý (a taky mne potěšilo, že jsem opět viděl hrát skladatele Klusáka, i když na jeho výkon v O slavnosti a hostech nemá). Chlebové střevíčky (5*) jdou na věc zase trochu jinak, ale stále skvěle, zde dokonce i s oněmi surreálnými prvky, a moc se mi líbily dekorace Faustova domu i výkon Somra. Otrávená travička (3*) je pojata žel jako ne muzikál, ale němý film s naprosto se nehodícími písničkami na pozadí (i když někdy s pokusy o vtipný přesah - třeba ta písnička s jedem), kde se ale projevuje dokonalé herectví Dvorské,které jsem tu cynickou travičku věřil do puntíku - a to to prosím hrála jen pohledy! Vše rámcuje povídka Fabricius a Zuzana (3*), která má své skvělé momenty (Staroměstský orloj, židovský hřbitov, Hrzán), ale také různé wtf momenty (nejhorší asi je, když Kopecký mluví anglicky - a strašně, hrozně lámaně, a potom najednou se mluví česky a nevíme proč a jak k tomu došlo; a taky ta závěrečná scéna s autem a kanálem chtěla víc vypiplat). Celkově se mi to ale moc líbilo - děsí to, pobaví to, má to skvělé filmařské i herecké kvality. Škoda, že pražské pověsti nebo pověsti obecně už potom nikoho nenapadlo zfilmovat jako hraný film. (03.03.2020)

Atmosféra tajemna, staré Prahy a příjemného prožitku. 1) Půvabný film mě oslovuje nejen vtipným scénářem, svébytnou poetikou, příjemnou hudbou, ale především obrovskou atmosférou, která by se dala krájet. Jako kdybych četl dobrou báseň - při každém novém přečtení objevuji nové a nové kouzlo. 2) Hlavním nedostatkem snímku je jeho nevyrovnanost. Povídky mají různou úroveň (Brdečkův Poslední golem *****, Makovcův Fabricius a Zuzana*** a Otrávená travička**, Schormovy Chlebové střevíčky***), film obsahuje zbytečně natahované, rozvláčné i nudné momenty a chvílemi až realizační úlety (Velký vůz). 3) Pobavil mě brněnský Internacionál v roli pražského luxusního hotelu. (04.02.2011)

Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. (14.03.2010)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)

Povídka Chlebové střevíčky patří k tomu nejlepšímu z žánru hororu v dějinách českého filmu. Nádherné kostýmy, lehounká erotika, "gotické" rokokové prostředí, mysteriózní i surrealistické prvky, výborné dialogy, zvuková a hudební kulisa, herci (Somr jako čert, polská herečka Tuszynska jako hraběnka) a koneckonců i pevný morální princip příběhu, založený na staré pražské pověsti. Excelentní, nedoceněné dílko Evalda Schorma! Tato povídka jednoznačně za pět, Golem za tři (Klusák by tedy Žida nezapřel), Travička za čtyři (Milena Dvorská se tu vyrovná svým šarmem předním světovým herečkám), ale ty kdyby nevznikly, nic by se nestalo. Zato bez "Chlebových střevíčků" by byla česká (československá) kinematografie ochuzena o jedno z nejlepších děl... (08.04.2013)