Pražské noci

Hororové příběhy na motivy pražských pověstí, se špetkou experimentálna, surrealismu a dokonce jemně úsměvného humoru? Kdo by to do našich tehdejších filmařů řekl? Navíc s dokonalou kamerou, kompozicemi, hrátkami s barvou - a dokonce i erotično nastane, když se herečky nebojí ukázat svá ňadra. Vážně se mi ale nejvíce líbilo, jak do toho tvůrci dokázali propašovat takový jemný humor, k pousmání, a herci jim šli šikovně na ruku - je to skvěle zahrané i v detailech. Jinak pokud jde o jednotlivé povídky, tak Poslední golem (5*) je pravděpodobně nejlepší povídkou, s prvky dokonalého tajemna, hudby i herecký výkon Lucie Novotné je zde naprosto skvělý (a taky mne potěšilo, že jsem opět viděl hrát skladatele Klusáka, i když na jeho výkon v O slavnosti a hostech nemá). Chlebové střevíčky (5*) jdou na věc zase trochu jinak, ale stále skvěle, zde dokonce i s oněmi surreálnými prvky, a moc se mi líbily dekorace Faustova domu i výkon Somra. Otrávená travička (3*) je pojata žel jako ne muzikál, ale němý film s naprosto se nehodícími písničkami na pozadí (i když někdy s pokusy o vtipný přesah - třeba ta písnička s jedem), kde se ale projevuje dokonalé herectví Dvorské,které jsem tu cynickou travičku věřil do puntíku - a to to prosím hrála jen pohledy! Vše rámcuje povídka Fabricius a Zuzana (3*), která má své skvělé momenty (Staroměstský orloj, židovský hřbitov, Hrzán), ale také různé wtf momenty (nejhorší asi je, když Kopecký mluví anglicky - a strašně, hrozně lámaně, a potom najednou se mluví česky a nevíme proč a jak k tomu došlo; a taky ta závěrečná scéna s autem a kanálem chtěla víc vypiplat). Celkově se mi to ale moc líbilo - děsí to, pobaví to, má to skvělé filmařské i herecké kvality. Škoda, že pražské pověsti nebo pověsti obecně už potom nikoho nenapadlo zfilmovat jako hraný film. (03.03.2020)

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

"Přesně to v Praze hledám, trochu nebezpečí..." Nová, a nepochybně alternativní vlna 60tých let, je základem celého tohoto nádherného, temného vyprávění. William Fabricius a jeho osudová cesta do Prahy, spojená s historickou prohlídkou, která se jen tak někomu nepoštěstí. Nádherné ženy československé kinematografie, společně s částečnou hereckou elitou, nám tu sehrávají tajemné pověsti, které lze cítit na vlastní kůži, procházíš-li i dnes zákoutími Starého města pražského. Malý dodatek k legendě o Rabi Löwovi, který nesnesl konkurenci, nestoudná a trestuhodná rozmařilost, až rozmazlenost hraběcí slečinky, která se neštítí těch nejhorších zločinů a párek zamilovaných travičů, kteří ovšem, oslepeni svou láskou, zapomněli na žárlivého sluhu. Zdeněk Liška svou hudbou vynáší povídky, kterých se zúčastnil, opět do nebes, a nezaostává ani Jan Klusák. Trojice režisérů také nezklamala a máme zde unikátní a naprosto jedinečný film, na který je slastné se dívat a užívat si jeho atmosféru. (15.02.2013)

Předně musím vzdát hold Mileně Dvorské. Ve své době to byla nejen dobrá herečka, ale fakt hezká herečka. Celý film si zaslouží pozornost již sám o sobě. Je to patrně jediný česk(oslovensk)ý horrorový povídkový film, který kdy vznikl (alespoň já o žádném jiném nevím), a to ještě v době, která u nás podobným mysteriózně horrorovým příběhům nijak nepřála. Kladem bezesporu je černobílý formát a to, že ani jeden příběh nijak netlačí na pilu ale jen hezky pozvolna buduje svou atmosféru a staví na ní, ne na explicitním horrorovém/strašidelném výrazivu. Má to své kouzlo, i když u ne každého příběhu se to povedlo. Spojovací příběh FABRICIUS A ZUZANA je zábavný s mnoha zajímavými složkami – již zmíněný koncert Dvorské + naprosto výborný Hrzán. Naopak ho naprosto shazuje úplný závěr s létajícím autem. *** POSLEDNÍ GÓLEM je přesně takový, jaký jsem čekal. Tedy silně mysteriózní, s postupnou převahou horrorového, které sice jen nakoukne, ale má to koule. Nejlepší příběh filmu. Samotný Golem je povedený. **** CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY jsou naopak nejslabší. Hlavně proto, že jsou zbytečně dlouhé, rozvláčné a po jisté době již nudné (to hlavně v okamžiku kdy vám dojde o co jde a než k tomu nakonec dojde, tento úsek je až ubíjející). Rozjezd, Tereza Tuzsynská a závěr je fajn, ale kdyby to bylo celé kratší, bylo by to fajn celé. ** OTRÁVENÁ TRAVIČKA je zajímavá nejen opět hereckým a vzhledovým koncertem Mileny Dvorské, ale již samotným zpracováním. Beze slov, jen za doprovodu písní s vhodně a trefně napsanými texty. Lehce komediálně laděné, přesto s výraznou horrorovou příchutí. Až mě potěšilo, že se tvůrci pokusili trochu experimentovat a ještě více, že se jim to povedlo. Zajímavě pojatý příběh, který vlastně je rozvedením a jakousi pointou Fabricie a Zuzany.**** Jen bych zdůraznil, že je k filmu třeba přistupovat s vědomím roku jeho vzniku a toho, že se u nás nikdy syrově čistý horror netočil, vždycky to byl „tak trochu jiný“ (což v žádném případě neznamená horší) horror . Pak je možné si to užít. 3,5* (03.04.2012)

Povídka Chlebové střevíčky patří k tomu nejlepšímu z žánru hororu v dějinách českého filmu. Nádherné kostýmy, lehounká erotika, "gotické" rokokové prostředí, mysteriózní i surrealistické prvky, výborné dialogy, zvuková a hudební kulisa, herci (Somr jako čert, polská herečka Tuszynska jako hraběnka) a koneckonců i pevný morální princip příběhu, založený na staré pražské pověsti. Excelentní, nedoceněné dílko Evalda Schorma! Tato povídka jednoznačně za pět, Golem za tři (Klusák by tedy Žida nezapřel), Travička za čtyři (Milena Dvorská se tu vyrovná svým šarmem předním světovým herečkám), ale ty kdyby nevznikly, nic by se nestalo. Zato bez "Chlebových střevíčků" by byla česká (československá) kinematografie ochuzena o jedno z nejlepších děl... (08.04.2013)