Pražské noci

Je až překvapující, jak málo českých filmů čerpá z prostředí tajemné staré Prahy, opředené strašidelnými legendami. Pražské noci představují výjimku. Milena Dvorská, která se mezi tím proměnila z telecí Marušky Mámtěrádajakosůl v neobyčejně krásnou ženu, vypráví Kopeckému tři tajemné legendy. Gotickou, renesanční a rokokovou. No, každá je jakoby žánrově někde jinde, každou točil někdo jiný, je to nevyrovnaná trojice. Ale rozhodně mají žádoucí atmosféru, nápadité obsazení (např. Josef Bláha jako rabbi Löw) a příjemně se na to kouká, jako na všechny tehdejší české filmy, které se nezabývaly současností. 70% (23.01.2006)

Hororové příběhy na motivy pražských pověstí, se špetkou experimentálna, surrealismu a dokonce jemně úsměvného humoru? Kdo by to do našich tehdejších filmařů řekl? Navíc s dokonalou kamerou, kompozicemi, hrátkami s barvou - a dokonce i erotično nastane, když se herečky nebojí ukázat svá ňadra. Vážně se mi ale nejvíce líbilo, jak do toho tvůrci dokázali propašovat takový jemný humor, k pousmání, a herci jim šli šikovně na ruku - je to skvěle zahrané i v detailech. Jinak pokud jde o jednotlivé povídky, tak Poslední golem (5*) je pravděpodobně nejlepší povídkou, s prvky dokonalého tajemna, hudby i herecký výkon Lucie Novotné je zde naprosto skvělý (a taky mne potěšilo, že jsem opět viděl hrát skladatele Klusáka, i když na jeho výkon v O slavnosti a hostech nemá). Chlebové střevíčky (5*) jdou na věc zase trochu jinak, ale stále skvěle, zde dokonce i s oněmi surreálnými prvky, a moc se mi líbily dekorace Faustova domu i výkon Somra. Otrávená travička (3*) je pojata žel jako ne muzikál, ale němý film s naprosto se nehodícími písničkami na pozadí (i když někdy s pokusy o vtipný přesah - třeba ta písnička s jedem), kde se ale projevuje dokonalé herectví Dvorské,které jsem tu cynickou travičku věřil do puntíku - a to to prosím hrála jen pohledy! Vše rámcuje povídka Fabricius a Zuzana (3*), která má své skvělé momenty (Staroměstský orloj, židovský hřbitov, Hrzán), ale také různé wtf momenty (nejhorší asi je, když Kopecký mluví anglicky - a strašně, hrozně lámaně, a potom najednou se mluví česky a nevíme proč a jak k tomu došlo; a taky ta závěrečná scéna s autem a kanálem chtěla víc vypiplat). Celkově se mi to ale moc líbilo - děsí to, pobaví to, má to skvělé filmařské i herecké kvality. Škoda, že pražské pověsti nebo pověsti obecně už potom nikoho nenapadlo zfilmovat jako hraný film. (03.03.2020)

,,Podívejte, je vidět Velký vůz...." Formálně vytříbený snímek s poetikou kinematografie 60.let. Tehdejší důraz na obraz, kompozici, barevnost se dnes běžně nevidí. Vizuální gotická strohost v Golemovi(a přeci dokonalá) je v protikladu k barokně nančančané hostině v Travičce. Krásná Milena Dvorská připomíná svou koketerií role Jany Brejchové. Herecký koncert Kopecký - Somr - Bláha doplňuje Jan Klusák. Od nich by se měli dnešní herci učit, jelikož jejich civilní herectví většinou působí jako těžký amaterismus. Samotnou kapitolou je mysteriozní hudba, kdy fenomenální Z.Liška se s J.Klusákem výborně doplňují. Ve srovnání se současnou českou kinematografií získává snímek navrch. (07.04.2013)

Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. (14.03.2010)

Skladatel Jak Klusák (autor hudby k povídce Chlebové střevíčky - v novoklasickém duchu, z mého pohledu vyhraněnější než typický Liškův rukopis ve zbývajícm materiálu) coby konkurenční rabín vůči Löwovi Josefa Bláhy v patřičně temné kabalistické Brdečkově povídce byl silně autentický (v rozhodně nejlepším zpracování rudolfinského námětu). Druhé dvě historizující povídky byly více rokokově galatně vtipkující, vůbec ne špatně. Rámcováno současným příběhem Zuzana a Fabricius film dostává silný surrealistický náboj. (16.03.2011)