Velké prádlo

Tři * za hodně bláznivý a netradičně nekorektně tematicky laděný film a ta čtvrtá je za skvělý původní dabing Filmového studia Barrandov dabing pro ČST Praha 1975, ve kterém září zejména Eduard Cupák, Miroslav Moravec a Oldřich Musil (jehož hlas k nám promlouval například z bezhlavého rytíře Pekoty). Výrazný a výborný hudební podkres. (19.08.2012)

"Den bez televize je jako jídlo bez nápojů." :o) Ve své době komedie s lehkým sci-fi prvkem se již proměnila v retro podívanou. V podání nápaditých tvůrců bych si dokázal představit i volný remake, kde by parta protestních záškodníků místo televizních antén ničila wi-fi routery. :D  Myšlenka o zhoubném vlivu závislosti na masovém médiu se mi jeví jako nadčasová a zpracování pořád svěží. Atmosféra roku 1968 zde hýří uvolněním s chutí společensky bojovat za své cíle a proti problému (ještě před deziluzí, kterou v nejednom státě následně přinesly zlomové politické událostí) a připomene v pozadí i okamžiky čekání na první barevné TV vysílání. Jean-Pierre Mocky v plné formě uměl spojit klasickou groteskní komedii s nápaditým absurdním humorem a „intelektuální“ satirou z kruhu vyšších míst. Ty nejlepší komedie pana režiséra mě vždycky dostanou i za opětovných zhlédnutí, mj. poznáním, kolik úžasných nápadů, drobných vtípků nebo slovních narážek jsem dříve nedokázal plně vnímat. Už jen ty absurdní rozdíly přes ulici od baráku k baráku, kde v jednom kvůli poruše topení bojují s neustálým těžkým vedrem, zatímco ve druhém mrznou v zimním oblečení, jsou něco! Nebo série až „sklepáckých“ dialogů s absurdními slovními přestřelkami, sborovými promluvami a živými zpívankami(!) mezi profesory a spol. během akce na střechách, na chodbách, v restauraci... a celkově svižně nabitá kadence humoru a akce, která napíná a baví až do závěrečného vysílání a mě samotného vypuzuje k hlasitému pobavení. Bourvil a Dubillard tvoří náramně sehranou profesorskou dvojku a když se ještě k nim přidají ve vedlejších rolích Lonsdale, Chauffard nebo Poiret, nadšen ze všeho ostatního již časem překusuji i pár trapnějších fórků ze strany F. Blanche, který mi v pár scénách shazuje dojem o nějakých těch 5% dolů. Přesto pro mě znovu ohromný zážitek a sláva Mockymu za tak skvělé, originální a nekorektní komedie, z nichž tuto jsem si s chutí připomněl v den 5. výročí režisérova úmrtí. „Jeden skromný divák je vám vděčný, pane profesore, že se s váma může seznámit...“ [90%] (09.08.2024)

Profesor Armand Saint-Just (Bourvil) už má plné zuby toho, že jeho žáci spí na hodinách. Příčinou této neaktivity je televize a fůra času, kterou před ní děti tráví. Narozdíl od svých kolegů, kteří se snaží vliv televize tlumit různými peticemi, přejde Saint-Just k radikálnějším činům a spolu s několika dalšími se rozhodne ničit televizní antény pomocí speciálního roztoku...Je opravdu vidět, že Velké prádlo pochází od tvůrců komedie Přátelé kopretiny. Opět je v centru dění anarchistická skupinka snažící se svérázným způsobem napravit nějaký společenský jev a opět po ní dychtivě, avšak neúspěšně pase policie (komisař a jeho nohsledi jsou dokonce obsazeni stejnými herci). I gagy se pohybují v podobném duchu nadsázky, avšak díky hudbě na mě filmy působily trochu jinak. Zatímco flétny Gérarda Calviho dávaly Přátelům punc jisté poetičnosti, zde s dravým motivem Francoise De Roubaix film vyznívá o trochu více crazy. Každopádně je škoda, že se na tento snímek zapomnělo, přináší totiž jednu z mála příležitostí vidět Bourvila v trochu jiné roli než typického dobráčka. (09.06.2011)

Pokud by si to někdo náhodou pamatoval, tak radši přiznávám, že Velké prádlo jsem už měl jednou ohodnocené bídnou jednou hvězdou. Bylo to staré neaktulizované hodnoceního z počátku mého působení na csfd, z doby kdy jsem ještě ani moc nevěděl co čekat. A tak jsem ho radši smazal a podíval se znovu, ačkoliv by mi to rozhodně hlavní hrdina této rozverné komedie nejraději vypojil a poradil ať jdu místo civění do obrazovky odpočívat ať jsem ráno čilý. No, celkově kdyby nic jiného, tak hlavní postavu a skvělé podání pana Bourvila jsem si určitě celkem užil. Stejně jako v Nezbedném farníkovi zde režisér Mocky Bourvilovi dal příležitost předvést se v netypické poloze krapet úlisného človíčka, který jedná lehce za hranicí zákona, ale sám žije vtom, že jedná v naprosto šlechetném zájmu a je v něm i kus milosi a dobroty. To pan Bourvil skvěle zahrál a ačkoliv se rád koukám na obrazovku, tak jeho pana Saint-Just jsem si docela oblíbil. Ne tak jeho parťáka Francise Blache, který mě v předchozích režirových filmech Přátelích kopretiny a hlavně již zmíněném Velkém farníkovi docela bavil, ale zde mi v obsazení tak nějak podivně trčel a svou polohou sukničkářského ustrašeného zubaře mě spíš otravoval. A co hůř, Mocky si opět neodpustil nekonečné grotestní nahánečky policistů, které určitě lépe fungovaly v Nezbedném farníkovi. Zde se nejenom opakovaly,ale hlavně zabily perfektní nadčasový námět o likvidaci televize, která žáky únavuje a působily spíš jako primitivní vata, hlavně ve druhé půlce, té první bych dal víc hvězd. Takže i přes pěknou uvolněnou atmosféru, skvělého Bourvila a vynikajcí hravou hudbu Francoise de Roubaixa (jedu ji furt dokola!) vidím hodnocení jen na lepší tři, páč se z toho dalo tak nějak dalo vymáčknout mnohem víc a nakonec mám dojem, že více prostoru než bojovníci proti televizi dostali naopak jejich pronásledovatele. Ale v našich končinách jde o docela raritní kousek s rovněž raritním dabingem (i raritně obsazeným - Cupák -  Bourvil? Ale na konec to fungovalo) a docela jsem si sledování užil. (22.01.2021)

Režisér Mocky vymýšlel nebo si vybíral opravdu nápadité náměty ke svým filmům.  A tady mě po celou dobu bavilo i to provedení. Sice jsem se nemlátila smíchy od začátku až do konce, občas mi nějaký ten fórek přišel trochu laciný, nicméně chvíle, kdy to trochu drhlo, hned zase vyvážila svižná Roubaixova muzika. Přikláním se tedy ke čtyřem hvězdičkám a přemýšlím o tom, proč se snímek jmenuje Velké prádlo. Asi se zeptám Willyho Kufalta. (26.10.2023)