Horká kaše

Nebudem chodiť okolo horúcej (nie horkej) kaše a napíšem to rovno. Film mnou znovu zhliadnutý v roku 2009 je poriadnym scenáristickým průserom. Životný príbeh sídliskových grázlov pôsobí strašne umelo a vykonštruovane, film žiadne problémy vtedajšej mládeže nerieši a tak jedinou výpovednou hodnotou zostáva realistické zobrazenie novodostavaného "Jižáku" a doby, keď na celom sídlisku fungovala jedna diskotéka a heavy metalové koncerty sa rušili ako na bežiacom páse. Všetko je to navyše prekladané koncertnými nahrávkami Vitacitu, v jednej skladbe dokonca s Luckou Bílou!!! Za pripomenutie (chvalabohu) už zašlej červenej éry dávam pekné dve päťcípe a dokonca aj červené hviezdy. (06.11.2009)

Portrét metalové mládeže v prostředí šedivé socialistické architektury betonových králikáren. První film, v němž mohly zaznít metalové skladby, konkrétně od kapely Vitacit. V té době byl heavy metal na vrcholu popularity, po zahájení perestrojky přestal být pro komunisty nevyhovujícím žánrem. Já patřil mezi tu spoustu nadšenců, co chodili po městě s džískou obšitou nášivkama (Accept, Helloween, Metallica - chachá, to byly časy). Proto mám s tímhla filmem spojeny pěkné vzpomínky. Jenomže nostalgie je jedna věc a kvalita filmu jiná. A ten film je po dějové stránce hodně slabej. I hudebně jsem dneska úplně jinde, takže tu není nic, co by mně zaujalo. (20.04.2003)

Jižní město prostě bylo a je něco šíleného. Až by se člověk vůbec ničemu nedivil. Film, navzdory všem nekvalitám či zubu času, který se na něm podepsal, ukazuje jedno. Obecně vzato mládež není horší než bývali jejich rodiče a nejde to s ní z kopce. Určité procento jedinců se takhle chová vždycky a najdete je v každé generaci. Někdy to prostě jde jen více vidět a věnuje se tomu více prostoru. Na filmu se mi líbily hrozně dvě věci - hláška z televize "Co se divíte, vždyť jsme si je sami vychovali" a úplně poslední záběr. Jinak je to taková klasická tématicky sebespásná klasika. Tehdy možná v tom někdo spojení metal=zlo (respektive metal-to co se ve filmu děje) vidět mohl, dneska se tomu člověk už jen zasměje. Metaloval jsem podobně jen o dva roky později a měl bych k tomu filmu v podstatě protiváhu. Bílá je hrozná rockerka. (24.10.2017)

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu někdy rád, když uslyším Lucii Bílou. Tahle stupňující se brutalita plná kurviček ze základní školy, krutých sídlištních dětí a reálií pražského Jižáku má vážně něco do sebe. Bohužel jsem si poznámky začal dělat až v posledních 17 minutách, protože jsem měl za to, že se nacházíme teprve někde v půlce a ten film se skutečně začne naplno věnovat metalu, jak říká jeho anotace, místo toho, aby si hrál na jakousi upřímnou sociální sondu do života dobou a nekonzumem zkažené mládeže. Tohle krimi z Jižáku má díky pokroucené divácké optice vážně drajv a nosnou ideologii a když už nic, alespoň tam na konci všichni souloží a brečí. Pulse metal Brno a džiskový svět. (12.04.2010)

Filmy silně čerpající ze své tehdejší aktuálnosti časem nevyhnutelně (leč přirozeně) narazí na svoji zastaralost. O to horší je případ Horké kaše - nejenže černobíle útočí na dobovou omladinu (a jelikož se některé věci příliš nezměnily, tak paradoxně i na tu dnešní), on se to film snaží neúspěšně zjemnit vzbuzováním sympatií např. skrze tehdejší zálibu v heavy metal. Bohužel, jakožto o 15 let mladší divák nemám k atmosféře té doby takřka žádný vztah. Jediná výhoda filmu je ta, že i s takovýmto časovým odstupem zůstává relativně srozumitelným - což se nedá říct třeba o zoomerském humoru, který se pro mnohé stává nepochopitelným už teď. (09.03.2024)