Osudové setkání

Tak neviem čím to je, ale Gus Van Sant sa mi dokáže iba málokedy dostať pod kožu. Také striedavo - oblačno. V tomto prípade síce výsledok nie je najhorší, no očakával som viac, vzhľadom na režisérove renomé. Dejová linka sa mi zdala uťahaná, pomerne predvídateľná a presne nalinajkovaná podľa osvedčenej schémy: záhadný starší muž začne vyučovať chalana čo má potenciál. Zo záhadného muža sa vykľuje macher. Aj z chalana sa vykľuje macher... Ani o krok doľava alebo doprava. Ten jeden konflikt s profesorom literatúry sa mi zdal veľmi málo, chcelo to viac drámy, emócií a ešte nejaký nápad. Ale zopár myšlienok bolo veľmi pekných, to treba uznať. Lepší priemer. 65/100 (07.08.2019)

"Rodinu netvoří vždy jen příbuzenstvo, ale někdy do ní mohou patřit i lidé, které si najdeme, nebo kteří si najdou nás." To je svatá pravda. Škoda jen, když musíme tyto lidi hledat -nebo na ně čekat i tehdy, když na tomto světě naši pokrevní příbuzní, naše skutečná biologická rodina zůstává. Přátelství je krásná věc. Však považte, co může člověku snáze způsobit chvění srdce než zjištění, že tu na tom světě je někdo, kdo ho má bezpodmínečně rád? Je to silné a je to vzácné. Slova jsou nekonečné dobrodružství, spletitá cesta, která se na každém rohu větví. Přestože se zdají být tak přirozená, nastávají chvíle, kdy z nás nevypadávají lehce. A proto jsem se s potěšením díval na tento film, protože byl krásně opravdový, takovým způsobem, jak si to představuju. Třeba mi pomůže chovat se podle toho co už si dávno myslím a co už dávno vím. Slova jsou osvobozující. Ve filmu Dobrý Will Hunting se ptal Robin Williams Mata Damona: "Máš někodo, kdo tě inspiruje?" Až se divím, že lidi, kteří bývají v něčem nejlepší obvykle začínají něčím úplně jiným - mám na mysli osobu Guse Van Santa. "Máš někoho, kdo tě inspiruje?" Chápete důležitost té otázky? Rád bych tenhle komentář nějak výstižně zakončil, ale bohužel, nedostává se mi slov. Přichází mi na mysl ještě jedna věc, kterou bych rád neopomenul: totiž zkusit hodit do prostoru čsfd jiný názor na hlubší myšlenky. Hlubší myšlenky, to je fenomén čsfd. A nejen čsfd, ale i všeho ostaního a všech ostatních, kteří mají co dočinění s filmem. Hlubší myšlenka je slovy dneška ceněný artikl. Je to něco jako zlato pro 21. století. Připadá mi, že jsme uprostřed další zlaté horečky. Současníci, kteří touto horečkou onemocněli ale nehledají zlato. Hledají hlubší myšlenky. Možná Hlubší Myšlenku. Působí chladně, nelítostně, světaznale se vypořádávají s nástrahami každodennosti, máloco (jestli něco) s nimi hne. Probírají se nekončícím množstvím povrchních myšlenek v touze najít Hlubší Myšlenku. Kdybych ale chtěl vyjmenovat jejich motivy, proč tak činí, možná bych onemocněl také. Bůhví čím. Tito lidé by si hlubší myšlenky nevšimli ani tehdy, kdyby se jim s nárazem zavrtala hluboko do řitního otvoru. Tento film ve mě krom příjemného pocitu a několika osobních otázek znovuvyvolal otázkou veřejnou - světe div se - konkrétní. K čemu byla tato změna stránek čsfd? K ničemu. Jaký to mělo smysl? Žádný. Tak proč se tak stalo? Možná v tom někdo najde hlubší myšlenku. (09.02.2011)

"To jste všechno přečet ??" - "Ne, to tu mám, abych udělal dojem na návštěvy.." ;) Skutečně výborný snímek, jehož hlavní síla tkví především v chemii mezi ostříleným Skoťákem, totiž kozákem, Seanem Connerym a naopak hereckým panicem Robem Brownem, když oba zaslouží absolutorium.. Hodně se tu plácá o Dobrém Willu Huntingovi, jakkoli na první dobrou oba snímky jistě nabízí velmi podobnou zápletku, mně ovšem daleko více asociuje třeba Vůni ženy.. Když už jsme nakonec u těch často (ne)podstatných asociací, když Seanovu Forresterovi jméno Jamal Wallace zní jako nějaká marmeláda, mně zase jméno Guse Van Santa zní dost vánočně, a nutno dodat, že tentokrát nám divákům režisér, pohrávající si s tématem marginalizovaných subkultur a outsiderů velmi často, pěkně nadělil.. Tohle rozhodně nebylo žádné další Psycho..;) (19.04.2016)

Docela by mě zajímalo, kdy ten klouček stíhal všechno ostatní, když pořád jen četl (vlastně měl už v šestnácti přečtené všechno a pamatoval si každou větu), psal, přepisoval nebo se honil pod basketbalovým košem. Kouzlo tohoto filmu je asi pro mnohé v tom, že by taky chtěli v něčem vynikat a mít k tomu takového dědu, jako je Sean Connery. Bohužel, většině se ani jedno z toho nepodaří. Takže nejzábavnější zůstává scéna, v níž si to po Jménu růže Connery s Abrahamem opět vzájemně "vyříkali". (31.07.2014)

Velice profesionální film, všechno tam je, jak má být a sedí, jak má sedět. Příběh, který svým optimistickým laděním sice nemůže nikoho urazit, ale nakonec přece nedá to, co slibuje. Popis světa, který je svůdný, ale přesto jen vysněný.... Čemu ale nutně věřím je, že když někdo chce hrát dobře basket, musí mít míč neustále u sebe. Ale i to se dá zpochybnit: Budu-li všude chodit s tágem (jako v "Sedícím slonovi"), budou moje výsledky v kulečníku lepší? (15.11.2019)