Saturnin

Jedna z nejlepších komedií posledních 20 let, pokud ne vůbec ta nejlepší. Krásná ukázka toho, že jsme pořád schopni natáčet kvalitní zábavu, jen je potřeba, aby se toho chopili ti správní lidé a aby měli po ruce ten správný námět. Se "Saturninem" se v podstatě nedalo šlápnout vedle. Herecky výborný film, některé hlášky už dávno zlidověli. Tohle je prostě něco, u čeho neprohloupíte, ať je to kniha, film, anebo třeba divadelní představení. Humor, který je podáván ne jako venkovská odrhovačka, ale jako symfonie. (06.01.2014)

630. hodnocený film: Bál jsem se, že film nebude tak dobrý, jako kniha Zdeňka Jirotky. Nemůžu se divit lidem, kteří tento film zcela svrhnou, protože podle mě, buď budete Saturnina milovat, nebo nenávidět. Někomu přijde jeho chování naškrobené a povýšené, tedy i vyumělkovaně přehnané, ale někomu, jako mě, přijde naprosto dokonale vtipné a vždy aktuální vzhledem k situaci. Do toho i překvapivě dobré herecké výkony v podání nejen Odřicha Víznera, Lubomíra Lipského či Milana Lasici, ale Ondřeje Havelky, kterej fak překvapil. 5* ode mě snad ani nikdo nemohl čekat... 5* (11.12.2008)

Ondřeje Havelku moc nemusím, nicméně, zde se celkem dobře doplňuje s naprosto skvělým Oldřichem Víznerem. Některé scény jsou opravdu velmi vtipné, především ty, kde se objevuje Lubomír Lipský, případně Jana Synková. Další jsou zase poněkud přitažené za vlasy, ostatně, podle předlohy. Celkem povedený film, ale opravdu ho cíleně nevyhledávám. (31.12.2010)

Nevím, jak je filmový (či ten televizní) Saturnin věrný či nevěrný knižní předloze, ale jako divák se u něj už od dětství koušu nudou. Dnes, ve sváteční den, jsem mu dal asi třetí šanci a opět jsem byl zklamán plytkostí děje i filmařským zpracováním (ty šedo-bílé, takřka snové filtry, jsou utrpení). Hlavní postava je mi navíc nesympatická, čímž však nijak nesnižuji herecké umění pana Víznera, který mě v jiných filmech baví. Vyzdvihl bych Ondřeje Havelku a mistra Lipského, jinak bohužel není moc co chválit. Jeden z nejnudnějších českých snímků napříč časem, se kterým jsem se dnes asi sešel naposledy. (28.09.2021)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)