Základní instinkt

Výborná dusná atmosféra, smyslnost přímo sálá z každého záběru a z každého tónu brilantní hudby uznávaného klasika Jerryho Goldsmitha. Michael Douglas hraje výtečným způsobem poldu, který toho v životě víc zkazil, než vylepšil, avšak má takové charisma, že mu nelze nedržet palce. Sharon Stoneová je opravdu krásná a smyslná a nejen kvůli scéně výslechu na policejní stanici navždy zůstane sexuálním symbolem. Povinná četba pro filmové fanoušky. 85%. (19.02.2006)

Verhoevenovo žhavou (až krvavou) erotikou šmrncnuté Vertigo. K tomuto tvrzení svádí jak hlavní představitelka, která nejen že připomíná Kim Novak, ale místy (její vstup na scénu především) hraje přesně "tím" způsobem, jako herečky v letech padesátých. Hitchcockovi filmy připomíná i hudba Jerryho Goldsmithe a možná budu příliš troufalý, ale i kamera Jana De Bonta. Základní instinkt je vrcholem erotického thrilleru, výbornou souhrou scénáře, režie a hereckých výkonů. A ten poslední záběr... PS: Po napsání tohoto komentáře se dočítám: "Šaty, které má na sobě Sharon Stone během filmu byly navrhnuté podle těch, které na sobě měla Kim Novak v Hitchcockově "Vertigu"." Tak to s tím Vertigem opravdu nebyla náhoda. Jsem potěšen. (08.11.2007)

V základním instinktu ukazuje Paul Verhoeven vše, je pro něj tak charakteristické. Jeho krédo, aby vše vypadalo ve filmu jako ve skutečnosti, se snaží dodržet a zobrazuje jak sexuální scény, tak i brutální akce, ve kterých cíleně dosahuje v divákovi znechucení. Navíc ještě perfektně graduje akci s hudbou (ostatně jako v každém jeho filmu) a buduje tak nezapomenutelnou atmosféru, plnou napětí. Hlavně se mi líbila nevypočítatelnost děje, kdy divák opravdu neví (resp. ví, ale film si s ním od začátku hraje a neustále své závěry měnit - stejně jako si se všemi pohrává Cathrine) jak bude pokračovat další minuta... Verhoevenův styl se mi líbí, rád se nechám strnout jeho režií, která dovolí všemu vyjít na povrch (ať už to zní sebevíc béčkově). Základní instinkt je prostě výborný film, který Vás dokáže až do konce upoutat a napnout a zároveń i překvapit... (25.02.2008)

Spisovatelka Catherine Tramellová ráda ve svých knihách popisuje vraždy, které se následně v její blízkosti stanou. Teď zrovna zemřel jeden šťastlivec při koitu a policie už marně zkouší svoje osvědčené triky na provokující spisovatelku. Catherine svými svůdnými křivkami neomylně začíná dráždit detektiva Currana, který se od ní brzy rád nechá tahat za nos, fusekli i penis. Curran je samozřejmě spokojený se sexuálními hrátkami s neukojitelnou bisexuální nymfomankou, ale její nový román, o zamilovaném poldovi zavražděném svým "blonďatým sluncem v šedi všedního dne", ho trochu znervózňuje. Nezbývá než si vzít sekáček na led, dlouhou šálu a se sexuálními schopnostmi jednoho typu hlodavců, který miluje kopulaci v korunách stromů, chvátat k zářivé budoucnosti. (03.09.2009)

Klasika, se kterou zůstane Sharon svázaná navěky věků, což se bohužel pokusila dokázat nedávným pokračováním. Zde ale září v plné formě stejně jako nablýskaný sekáček na led. Pro leckoho to asi bude důkaz mojí ujetosti, ale pro mě je důkazem síly tohohle dílka, že jsem i já přemýšlela o tom, jak to bylo s kalhotkami u výslechové scény. (05.07.2007)