Základní instinkt

Jasná návaznost na Hitchcockův pohled na ženu jakožto filmovou postavu a zároveň přejmutí některých předpokladů filmu-noir -po vzoru patriarchální kinematografie je zde hlavní ženská postava zdrojem vizuální rozkoše - podívanou (v erotických scénách oslavujících ženské tělo a ještě explicitněji ve slavné scéně výslechu) - a zároveň i zdrojem úzkosti (potenciální vražedkyně), a to jak pro hlavního hrdinu, tak i pro diváka (mužského samozřejmě). Zároveň je ale hlavní postava, která drží všechny trumfy v diegetickém světě, hlavním hybatelem děje a s mužskými postavami si hraje, jak se jí zachce (v tomto případě potěšení pro feministické publikum). __ Verhoven je znám svou posedlostí vizualizace nahého ženského těla, v tomto filmu ale zároveň zobrazuje ženské tělo jako nejúčinější manipulační nástroj vůči mužům. Mysl Douglasova detektiva je zatemněna a jeho jednání popohání chtíč a pudy - jeho touha se stala jeho největším nepřítelem a spisovatelka Sharon Stoneové využívá svou funkci podívané a objektu touhy ve svůj prospěch. ___Základní instinkt je z genderového hlediska více než zajímavým počinem, jako detektivka s prvky noiru funguje skvěle a na poli erotického thrilleru ční vysoko nad samoúčelnými filmy díky své hutné atmosféře, odvážným scénám a jejich logickému zasazení v ději. 85% (22.01.2010)

Klasika na poli mrazivých thillerů. Mezi herci to jiskří, nádech erotična funguje, napínavý děj zde je, Verhoevenova špetka kontroverze také... Přes všechno výše zmíněné se ovšem nelze ubránit pocitu, že to postupem času poněkud vyčpělo. Dnes již prostě Základní Instinkt není tím, čím býval v dobách svého uvedení. (25.06.2007)

Tak do třetice všeho Verhoevenského je tu Základní instinkt. A tentokrát už Paul trefil moji hlavičku naprosto přesně. Zatím se moje postupné setkávání s ním vyvíjí po stále stoupající křivce. Robocop bylo pouze dobré nekompromisní béčko, Total Recall byl dobré nekompromisní béčko s hláškami a skvělým obsazením, který se dokonce snažil o nějakou filozofii a Základní instinkt je áčko každým coulem a nejen ledajaké.. Stejně jako kOCOUR se musím divit, proč mně tenhle film tak dlouho míjel, když jsem si už dávno ujasnil, že žánr kriminální thriller je jeden z mých nejoblíbenějších a 90. léta jsou jejich zlatým obdobím. Možná jsem se trošku bál té pověsti, která kolem Holanďana koluje, že se vyžívá na zbytečném násilí. Nepravdivost tohoto tvrzení jsem si už ověřil dvakrát a dostal se k vrcholu jeho tvorby, kde právě tuto věc odsunul stranou a ponořil se zcela do jiného násilí. A to psychického. Film je geniálně rozvržená a rozehraná hra s psychikou jednotlivých účastníků, kde si jedna postava hraje s druhou, nemělo by se věřit nikomu a pomalu, velmi pomalu a rozvážně se brodí špínou, odpadky a krví a jinými tekutinami k finálnímu rozuzlení, kdo je vlastně psychopat? Sharon Stone je jako Catherine zvrácená a šílená mrcha, manipulátorka a stále nad věcí (ten její klidný výstup mně doslova vytáčel), ale hlavně nebezpečně sexy.. Není divu, že vnitřně rozpolcený, nervní frajírek (no, frajírek až později, a asi ne bez důvodu, ale stejně) Douglas rychle padne do její sítě.. Šílená atmosféra, to dusno, ponurost a hutnost každé druhé scény je strašně vyčerpávající a uspokojující. Stone definitivně stanovila jeden z největších sex symbolů v historii, scéna z přehozením nohou je... ufff a Verhoevenův cit pro natočení správně vzrušující, jako slunce rozžhavené erotické scény maximální. Když je tam takové dusno, není divu, že člověk potřebuje chlazený nápoj - led a sekáček na led :)) Brilantní, vygradované, atmosférické, pomalé, výborně zahrané a základní instinkt se to určitě nejmenuje pro nic za nic. A dovolil bych si souhlasit s Douglasovým FotC (C jako century :)) A ted hurá na Hvězdnou pěchotu, ale tentokrát od křivky nic neočekávám, protože to bude zatraceně těžký (29.06.2012)

Joe Eszterhas se díky tučnému honoráři (scénář způsobil rozruch, ještě než padla první klapka) zařadil mezi nejlépe placené scenáristy, holandský provokatér Paul Verhoeven si otevřel dveře k dalším silným látkám a Sharon Stone se navždy zapsala tučným písmem mezi sexuální symboly své doby (toho času poměrně neznámá, takže s ohledem na jiskrnou a pikantní látku vlastně dost riskovala). A Michael Douglas se tady stává hrdinou příštího románu bohaté spisovatelky, který se zamiluje do své vražedkyně. A rovněž svým výkonem vypulíroval poněkud zašlou image milovníka. Nic nezastírající milostné scény vstoupily do historie, scénář nabídl velmi solidní boj mezi dvěma netriviálními charaktery, ale ve výsledku je tahle křížovka (možná) zbytečně komplikovaná. Démonická atmosféra ovšem leccos vynahrazuje. Božské motivy Jerryho Goldsmithe, dusná kamera Jana de Bonta, s pravidly žánru si pohrávající úchyl Verhoeven, který hodně bojoval s ratingem. Devadesátá léta byla holt pro filmové fandy skvostná. Naprosto. Těsně pod vrcholem! (21.01.2017)

Notoricky známému hitchcockovskému neo-noiru dominuje krásná Sharon, herrmannovský soundtrack a stylová režie. Eszterhazův scénář je plný sexu, sprostých dialogů a nečekaných zvratů, bohužel když se člověk soustředí na zápletku, zjistí, že logika dostává neskutečně na frak. Je to efektní jízda po povrchu, jaké Paul umí, jenže s postupem času ztrácí na přitažlivosti - na rozdíl od jiných, podvratnějších Verhoevenových počinů. 70% (31.01.2010)