Maso a krev

Poněkud opomíjený Verhoevenův snímek. Odehrává se na začátku 16. století ve válkou zmítané Evropě. Zaměřuje se převážně na princeznu Agnes, která je unesen a žoldáky a vězněna na hradě. Její snoubenec Steven se ji vydá zachránit. Nemá to ale vůbec jednoduché a překážky se mu staví do cesty. Obránci se hradu nechtějí vzdát. Proto musí zapojit svůj intelekt a sestrojí důmyslné zařízení. Ani to ale záchranu princezny nezaručuje. Ve filmu je dost zvratů a postavy často mění strany. Chce být vůbec princezna zachráněna? Netrpí Stockholmským syndromem? Místy je to hodně drsné. Jennifer Jason Leigh se na roli princezny podle mě hodila skvěle. "Ty zrůdo!" (13.09.2023)

Dobrý film. Hauerovi historické role vždycky sedly, vedle Navarra z Ladyhawke jeho nejlepší role, ve které jsem ho viděl. Naprosto beskrupulózní, egoistický žoldnéř, žádný nagelovaný hrdina, co nám vykládá etický kodex po americku. Už jen pro Verhoevenovu "nepokřivenou" vizi (ono je to relativní) mám tenhle film rád. Ani andělsky vypadající princeznička není nevinná panenka. Film, jehož atmosféra dýchá středověkem i dráždivou erotičností. Nebere si servítky, evidentně si nehraje na film, který chce zachovat dekórum. Takové filmy mám rád. Spolu s velmi dobrou hudbou Basila Poledourise jednoznačně jeden z TOP historických filmů. (19.09.2006)

Paul Verhoeven je kontroverzní a neortodoxní, leč dle mého názoru i velice talentovaný režisér. Nejednou si sice vybere zrovna žánr nebo námět, který mi moc neříká a když už se konečně odhodlám podívat na jeho film, provází mě první minuty pocit, že mě slavný režisér mine velkým obloukem. Jenže to se opět nestalo, tentokrát mě upoutal snad ještě víc, než většinou předchozích, ryze nizozemských počinů, a z Masa a krve se brzy rozjel zážitek, tentokrát v duchu výpravného žánrového dobrodružství se špetkou fantasy a romantického nádechu v prostředí středověkých reálií. Divoká putování žoldáků jsou ze strany režiséra doplněna rovněž divoce naturalistickým ztvárněním soubojů, zhoubného moru, tragických skonů a mrtvol, nespoutanosti a erotiky, nicméně atmosféra spolu s mnoha zajímavými prvky v čele s magickou sochou svatého Martina dělá své a díky svižnému epickému vyprávění fungovalo na mě Maso a krev jako osobitá žánrová zábava. S příchodem na hrad a během následných opulentních hodů se děj ještě lépe roztáčí a těch nezapomenutelných akčních scén přijde hromada... ať už souboje s nečekaným střetem na mostě, série akcí s jezdícím dřevěným krytem, žebříkem a bombou, později se studnou, řetězem a bleskem... nebo v protikladu k výpravné akci upoutá i komorní chvilka pro hravé stínové divadélko rytířských siluet na bílé zdi. U této velkolepé, leč drsné podívané jsem byl nečekaně nadmíru spokojen. [85%] (07.05.2023)

Verhoeven opět po svém, středověk se v jeho podání nemusí striktně držet historických reálií, nemusí být ani zasazen do žádné familiární události, Paul Verhoeven prostě vezme pár postaviček a vykreslí dobu na jejich činech, uvažování a životní situaci, v které se nachází. Dá se říct, že tento popis zní dost intelektuálně, ale opak je /téměř/ pravdou. V Masu a krvi se rabuje, zabíjí, žere a samozřejmě sexuje... Násilně. Charakterům jde jen o základní potřeby, na první pohled se zdají jednorozměrné, čímž do všeho jakoby krásně zapadají, ale o to víc později potěší, když se vyplaví na povrch jejích další stránka - záporák si u nás získá sympatie, nevinná panna se ukáže býti manipulativní děvkou atd. Osobně mi vadila nizší míra zábavnosti, či nějaké dramatické vyhrocenosti (tedy malinko nuda). 7/10 (29.10.2012)

U pohádek dopředu nevíte, zda si budu podávat ruku s naivitou, či s krutostí. Maso a krev na to jde obráceně. Ze středověkého příběhu vytváří pohádku, a ne ledajakou – pořádně drsnou. Verhoeven freneticky střídá chvíle uvolnění a napětí, využívá letitých postupů, a kdyby byla filmová řeč slyšet, tohle by bylo afektovaný řvaní. Verhoeven je z těch režisérů, před nimiž musíte zahodit všechny předsudky a vydat se mu všanc tak řečeno na vlastní nebezpečí. (05.09.2007)