Keetje Tippel

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)

Stejně jako v o 2 roky starším Turks fruit se v hlavních rolích objevila dvojice Monique van de Ven + Rutger Hauer, která podala slušné herecké výkony, přestože větší pozornost byla zaměřena na hlavní hrdinku, jejíž představitelka znovu ukázala talent pro přirozenost (někdy mi tím její postava až vadila). Ale pro mě je tenhle film hlavně o příběhu. Jasně, najde se tam pár prasečinek a naturálních scén, ale ty už považuju pro Verhoevena jako typické režijní prvky (sám jsem překvapený, jak se mi posunulo vnímání těchto věcí od zhlédnutí výše zmíněného Turks fruit) a naopak, napomáhaly ještě k větší autenticitě, která je vůbec největší výsadou tohoto filmu. Pro někoho možná značně cynický, ale reálně a bez nějakých serepetiček ukázaný život v tehdejší době je nesmírně zajímavý a tvrdost tehdejšího žití zase působivé. Navíc to všechno pěkně podtrhává tvrzení tvůrců o natočení dle skutečném příběhu, který se stal (a já budu možná naivní, ale uvěřím jim to :-) ). Ne všechno mi úplně sedlo, ale 4* si tento film bezpochyby zaslouží. (01.01.2012)

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... (24.03.2007)

Verhoeven rád tne do živého a tady ještě do ran národní historie zuřivě dloube klackem. Svým velmi osobitým provokativním stylem. Zfilmoval příběh slavné spisovatelky Neel Doff z 19. století, kdy se vše točilo jen kolem peněz a sexu. Světu vládnou (převážně odpudiví) muži. Chudí jsou morálně stejně nechutní jako ti bohatí. Chudí udělají pro přežití cokoliv a ti bohatí je vykořisťují, dělají z nich své otroky a považují je za podřadný hmyz, který si zaslouží jen opovržení. Klidně je nechají strkat 12 hodin denně ruce do vody s louhem. A do tohoto patriarchálního pekla je z chudého venkova vržena krásná a talentovaná chudá dívka se zbytky sebeúcty a morálních hodnot. Snažící se přežít ve velkém městě. Ale i morální kompas Ketjee se porouchá a dělá věci, za které se bude stydět. A vy ji i chápete a přemýšlíte, jak byste se v takové situaci asi zachovali vy. Jednou ze světlých výjimek je Peter Faber, který si tu střihl postavu sympatického malíře. Verhoeven tu zobrazuje první náznaky společenských změn a nástup tehdy tak potřebných socialistických hnutí, ale zatím to jsou jen tvrdě potíraní protisystémoví rebelové, na jejichž životě nikomu nezáleží. Podobných syrových a explicitních vhledů do života spodiny a smetánky tehdejší společnosti moc není. (30.08.2024)

Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, nečekaně zavání v pár scénách až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem, aby spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesl, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil můj oblíbený (zde nebývale vtipný) Peter Faber v rozsahově menší, přesto výrazné vedlejší roli malíře a fotografa. [75%] (10.12.2022)