Keetje Tippel

The passion of Bergman... The boldness of Felini... The epic sweep of Bertolucci... Ke Keetje Tippel jsem přistupoval jako k "Popelce pro dospělé" a tahle očekávání byla dostatečně naplněna - příběh není o nic složitější a ani dramatičtější, akorát ideologicky převrácený: zatímco Popelka jela vstříc kapitalismu, titulní hrdinka Verhoevenova raného díla ho naopak odsoudí. Jak je u Verhoevena zvykem, nechybí sexuálně otevřené scény - libůstka v podobě análního znásilnění a dokonce viditelný, i když ve stínu, penis v erekci. Sex nepůsobí vzrušivě, naopak jsou zde vylíčeny jeho stinné stránky, ale poprvé jsem měl u Verhoevena pocit, že je tady tak nějak navíc a film by se obešel i bez něj. Filmu na působivosti přidává závěrečný dovětek o vycházení ze skutečných událostí, věrná a krásná výprava a dokonalé kamerové kompozice koho jiného než Jana de Bonta a strhující herecký výkon Monique van de Venové, která je tím nejlepším na celém snímku. Naopak body ubírá krátká stopáž (protože něktěre motivy by si zasloužily větší rozpracování), nedostatečné vykreslení vedlejších postav, černobílost a pocit scénáristické chtěnosti v počátcích filmu při hrdinčině střídání zaměstnání a neodpustitelná zkratkovitost. Ve výsledku asi zatím nejslabší holandský Paul Verhoeven, ale pořád stojí za pozornost. (19.02.2007)

Nadčasový pľuvanec do tváre kapitalistickej spoločnosti a historický predobraz Showgirls. Tak ako striptérka Nomi, musí aj prostitútka Keetje prejsť cestou poníženia a vzostupu k vykúpeniu v podobe nejednoznačnej výhry nad osudom. Ibaže kým Nomi opúšťa svet smotánky ako ikona z billboardu a vracia sa tam, kde začala svoju púť, Keetje zostane lacnou kurvou v drahom oblečení, parazitujúcou na mužovi, ktorý ju vydržiava. (11.12.2007)

Tak tohle je ta jedna z Popelek, s kterou bych se ráda sešla osobně, ale žel už to není možné. Myslím, že ten život v některých směrech byl možná ještě horší, ale i tak mně úplně stačily tyhle drsné záběry, někdy silně na hraně snesitelnosti, kdy jsem měla chuť použít rychloposuv. Snad jen díky jejímu bojovnému duchu, který z filmu jasně vyplývá, se její život nakonec mohl ubírat jiným směrem. Normálně bych asi váhala s vyšším hodnocením, ale právě dovětek v závěru mě posunul o tu jednu hvězdu nahoru. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych život v tom sklepě a s rodiči, potažmo i sestrou, které mě psychicky deptali svým chováním, zvládla já...brrr. (17.01.2015)

Stejně jako v o 2 roky starším Turks fruit se v hlavních rolích objevila dvojice Monique van de Ven + Rutger Hauer, která podala slušné herecké výkony, přestože větší pozornost byla zaměřena na hlavní hrdinku, jejíž představitelka znovu ukázala talent pro přirozenost (někdy mi tím její postava až vadila). Ale pro mě je tenhle film hlavně o příběhu. Jasně, najde se tam pár prasečinek a naturálních scén, ale ty už považuju pro Verhoevena jako typické režijní prvky (sám jsem překvapený, jak se mi posunulo vnímání těchto věcí od zhlédnutí výše zmíněného Turks fruit) a naopak, napomáhaly ještě k větší autenticitě, která je vůbec největší výsadou tohoto filmu. Pro někoho možná značně cynický, ale reálně a bez nějakých serepetiček ukázaný život v tehdejší době je nesmírně zajímavý a tvrdost tehdejšího žití zase působivé. Navíc to všechno pěkně podtrhává tvrzení tvůrců o natočení dle skutečném příběhu, který se stal (a já budu možná naivní, ale uvěřím jim to :-) ). Ne všechno mi úplně sedlo, ale 4* si tento film bezpochyby zaslouží. (01.01.2012)

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)