RoboCop

Legendární kyberpunková variace na Frankensteina režírovaná Paulem Verhovenem. Zatímco u jiných akčních hitů 80. let se s odstupem času ukazuje, že se jedná o snímky pochybné kvality, Robocop stále zůstává působivým akčním thrillerem, a dokonce se otevírá jako vícevrstevnaté dílo. Verhoven ve svých filmech dodává klasickým žánrovým schématům a postavám silný tělesný rozměr - zde vytvořil výsostně fyzický film o poutu mezi tělem a identitou. (13.08.2008)

Jeden z top kousků 80 let. Verhoeven se nezapře a kromě akce brutality a slušný dávky nekorektností je film i precizní satirickou ódou na násilnickou Ameriku. Pravda po stránce vizuálu a efektů se na tom podepsal zub času, ale pokud jste si tenhle film oblíbili za svých mladých let budete k němu mít vřelý vztah navěky. Není to sice úplná dokonalost, ale mám ten film hodně rád, tak uvidíme jak dopadne remake, kterej tu máme co nevidět. Každopádně tenhle původním film považuji za solidní klasiku a udílím mu 85% (06.02.2014)

Verhoeven na svoju dobu a s priškrteným rozpočtom dokázal natočiť peknú nakladačku! Plechoví hrdinovia vládli filmu, Paul využil sedem ročné Cameronove zaváhanie a ďalší kult bol na svete. Zneuctenie v podobe ostatných častí si tento plecháč nezaslúžil. Veď aj on mal nakoniec nejaké tie city. K tomu dobrá sci-fi atmosféra, cool titánový oblek Roba a nadrealistická podoba miest, titánového šatu a iných výdobytkov doby. 90%. (20.12.2007)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)

RoboCop je ukázkový především v nevídaně dobře provedeném žánrovém vybarvení. Málokomu se do hitech scifi podaří tak kvalitně implentovat potemnělost prostředí a především důraz na krev a brutalitu. Zvládl to z části Cameron v Terminatorech a právě Verhoeven zde. Technicky zdatně provedené, herecky slušně zvládlé - potěší padouši ve kvalitních vedlejších rolích a atmosfericky špičkové. Nejvíce člověk stejně ocení režiséra jako takového, protože jeho rukopis je znát v každém jeho filmu. U RoboCopa to platí na sto procent. (09.05.2009)