Hvězdná pěchota

Hvězdná pěchota spisovatele Roberta A. Heinleina přišla režisérovi filmové verze Paulu Verhoeveonovi tak nudná, že jí po pár kapitolách vzdal. Režisér Robocopa, Total Recall nebo Základního instinktu tehdy vzal Heinleinův román a natočil dle něj film, který se dodnes dočkává rozpolcených reakcí. Je velmi pravděpodobné, že při debatě nad Hvězdnou pěchotou dojde na názory typu ´´ skvělá sci-fi klasika, zábavné béčko či naprosto uvědomělá satira´´. Už v době svého uvedení to Hvězdná pěchota neměla s reakcemi veřejnosti lehké. Z filmu se stal propadák, který při rozpočtu 105 milionů dolarů v kinech nakonec vydělal pouhých 121 milionů dolarů. A přesto se o filmu dodnes mluví a pro spousty jde o oblíbený film. A rozhodně se není čemu divit. Existují i diváci, kteří Hvězdnou pěchotu pokládají za guilty pleasure, tedy film, který si sice užívají, ovšem uvědomují si, že je na něco špatně. Kde je tedy s Verhoevenovou Hvězdnou pěchotu pravda?   Na první pohled Hvězdná pěchota snadno může působit jako tupý ( i přes vysoký rozpočet) béčkový akční film, který má špatné herecké výkony, postavy jsou vyloženě tupě a celé to je skutečně taková béčková podívaná, která neurazí a ani dvakrát nezaujme. Přitom skutečně platí, že herecké výkony ve Hvězdné pěchotě nejsou z velké většiny dokonalé (Casper Van Dien je dřevo!), postavy jsou tupé a celé to působí jako béčková podívaná. Jenomže pak je tu ten satirický podtext. Hvězdná pěchota si očividně utahuje z klasického amerického patriotizmu, to potvrdil i sám Verhoeven. Hvězdná pěchota si utahuje i pomocí televizních spotů, které fungují jako součást propagandy národa, který bojuje s obřími brouky. Přitom všem nesejde na tom, že je to celé tak trochu pořád tupé. Ono to totiž tupě celé působit vlastně má.   Síla opravdu není v hereckých výkonech, to naznačí i úvod na střední, kdy ve finále nejlepším je Neil Patrick Harris, který ovšem ve finiši většinu děje chybí. Je to kromě onoho satirického náhledu pochopitelně i o velkolepých akčních sekvencích, které dodnes fungují. Triky takových obřích brouků na bojišti sice nezestárli dvakrát obstojně, přesto se ovšem slušně drží. Verhoeven ovšem především dokázal bitevní scény natočit skvělým a velkolepým způsobem. Dle Verhoeveoných zvyků je to řádně brutální a z konfrontace lidí a obřích brouků se ve finále ždímá naprosté maximum.   Na mnoho momentů jde vlastně nahlížet dvěma pohledy. Vážným pohledem i právě pohledem náhledu. Při sledování filmu s náhledem se právě ukáže, že měl Verhoeven pod čepicí a ten film je skutečně funkční bravurní satira. S oním náhledem film zaujme i poznání víc, než když se na něj člověk dívá s vážným pohledem. Právě i díky oněm tak trochu toporným hereckým výkonům a momentům, které skvěle fungují právě díky onomu satirickému obsahu.   Velký rozpočet je na Hvězdné pěchotě poznat a i díky němu ty velké akční sekvence tolik fungují a jsou jednoduše skvělé. Verhoeven ty bitevní scény natočil opravdu mistrovským způsobem, pravý poklad je ovšem ve Hvězdné pěchotě právě především v těch momentech, kdy se člověk může pochechtávat nad tím, že tohle opravdu není sci-fi, která dle režisérovy vize vznikla především pro velké utahování si z patriotizmu a propagandy. Při spoustě momentů navíc divák může zapojit mozek a pár momentů v zápletce si přetlumočit po svém a na celou tu zvláštní společnost a hlavní postavy si udělat úplně jiný pohled. V rámci satiry zašel Verhoeven u Hvězdné pěchoty ještě dál než u Robocopa a do dneška je i díky tomu Hvězdná pěchota výjimečnou sci-fi.   Hvězdná pěchota je ve finále ten typ filmu, který se hodnotí velmi těžko. Kvůli bravurní satiře a skvělé Verhoevenově režii ovšem Hvězdná pěchota funguje velmi dobře a svého kultovního statusu se dočkala naprosto zaslouženě. Je to celé úmyslně tak trochu stupidní a herci jsou z velké části toporní, stačí ovšem pár těch chytrých satirických momentů a především konečně epická bitva na bojišti, aby se to celé Hvězdné pěchotě vlastně velmi snadno odpustilo....... (10.08.2021) (méně) (více)

Co má společného Hvězdná pěchota s 300: Bitvou u Thermopyl a proč by se Goebbelsovi líbily Hvězdné války, aneb malé zamyšlení na téma fašismus a propaganda v pohyblivých obrázcích. ______ Na diváckém přijetí Verhoevenovy Hvězdné pěchoty je možné výstižně demonstrovat, jak málo lidí dokáže při sledování filmu odvozovat jeho význam ze samotné filmové řeči, aniž by přitom byli ve svém úsudku značně ovlivněni svými předsudky, očekáváními atd. Marigold například píše "Satira ostrá jako bič, nebo film skutečně tak debilně militantní, jak se okatě tváří? Hlasuju pro to první. Protože Verhoeven není dle mého druhého extrému schopen, odporuje to jeho naturelu." a přiznává, že rozhodujícím prvkem ve čtení filmu není film samotný, ale jméno jeho režiséra a zřejmě určitá zkušenost s ním a jeho mediální prezentací. Jako kdyby Hvězdná pěchota najednou přestala být satirou, kdyby ji režíroval třeba Michael Bay nebo někdo úplně neznámý. A jak je vůbec možné, že tolik lidí, včetně kritiků, přehlédlo nebo marginalizovalo onen všudypřítomný satirický podtón, který nenacházíme jen ve fiktivních propagandistických spotech (Would You Like To Know More?), ale takřka v každém filmovém políčku, důmyslným castingem počínaje a kostýmní stylizací konče? Samozřejmě je tu ten problém s předlohou. Heinleinova Hvězdná pěchota sice možná přímo neoslavuje fašismus, ale minimálně jej předkládá jako uspokojivou variantu státního zřízení a určitě není jeho kritickou reflexí. Způsob, jakým poté Verhoevenův film sledujeme, tedy záleží na tom, jestli dokážeme připustit, že jako adaptace se může vůči knize a její ideologii satiricky vymezovat a nebýt pouze jejím doslovným přepisem. Hvězdná pěchota (film) přitom z předlohy vybírá řadu scén i dialogů (např. proslov jednorukého učitele ve třídě na téma všeřešícího násilí), které obsahově nechává totožné, ale ryze filmovými nástroji (herecký projev, mizanscéna, řazení scén za sebe) je posouvá akorát o ten potřebný malý kousek za hranici, která jim už dává komediální nádech. Stejně přitom funguje Snyderova "Třístovka", kde narážíme na podobný vztah mezi komiksovou/knižní předlohou a následnou filmovou adaptací. Zatímco Millerův komiks bere fašistické smýšlení Sparťanů jako fakt a nesnaží se jej zesměšňovat, film využívá už existujícího subjektivizujícího rámce nespolehlivého vyprávění a do perské armády vpašovává fantastická monstra, a odhaluje tak dehumanizující podstatu fašismu. Ostatně, brouci jako nepřátelé lidstva ve Hvězdné pěchotě se Verhoevenovi náramně hodí do krámu, protože z fašistického pohledu symbolizují typickou představu podřadné havěti, kterou je třeba vymýtit stůj co stůj. Absurdně vyhrocená rétorika filmu "My vs. Oni", která oprávněnost vojenského zásahu ospravedlňuje právě pouze příslušností k (té správné) rase, je tím, co stojí v základu jakéhokoli fašizujícího hnutí a po 11. září získává ve vztahu k USA ještě víc zneklidňující rozměr. V každém z nás je něco hluboce pudového, co nás nutí v krizových situacích zaujmout naprosto iracionální černobílá stanoviska, kde zjevné konstrukty jako "národ" a "občanství" jsou najednou dostatečnou záminkou pro válku a sebeobětování. Ve skutečnosti z těchto pudů vychází celá řada akčních filmů, kdy především vlivem působivých obrazů jednoty, oddanosti a militarismu v kombinaci s vlastní identifikací s kladnými hrdiny jako diváci zažíváme slast ze zprostředkovaného spojení s tou "správnou" rasou/skupinou, která vždy vítězí. Co si pak myslet například o slavné závěrečné scéně z Hvězdných Válek: Nové naděje , která bezpochyby vizuálně čerpá z (nechvalně) proslulého, nacistického Triumfu vůle Leni Riefenstahlové? Když už ani pohádkoví rebelové bojující proti Impériu neuniknou fašistickému chování a obraznosti, jak si můžeme být jisti sami sebou? Právě to, že nás Hvězdná pěchota v podstatě nutí identifikovat se s těmi vymydlenými, dokonalými hrdiny (Casper van Dien a jeho absurdně hranatá čelist se narodili pro tuhle roli) ať už dělají, co dělají, protože jejich neúspěch by znamenal totální konec veškerého lidstva, je tím, co z ní dělá dokonalý kus subverzivní satiry. Recepce filmu je v tomto případě součástí jeho sdělení a celého toho "vtipu", tedy že 1) fašismus zcela inflitroval naši populární kulturu 2) velice snadno a často nevědomky podléháme jeho vlivu. Je varovné a humorné zároveň, že jakákoli zmínka o Hitlerovi nebo zobrazení nacistické symboliky/holokaustu ve většině lidí vyvolává silné odmítavé reakce, ale přitom ta podstata, odproštěná od konkrétních jmen, obrazů a symbolů, se v různých převlecích objevuje zcela běžně v různých filmech a jiné fikci, nebo je i součástí zpravodajství, či dnes už spíš infotainmentu. Jak moc se liší Fox News nebo Nova od Federal Network? (28.06.2011) (méně) (více)