Hvězdná pěchota

Po nějaké době trochu předělávám svůj komentář a připouštím, že Paul Verhoeven si tímhle filmemstřílí z Hollywoodu a opravdu to nemyslel nejspíš vážně. Přesto to nemění nic na tom, že jsem se u filmu ani moc nebavila a přišel mi stupidní (OK, bylo to úmyslně, ale to ho nezlepší). Jednu hvězdičku dávám za triky a druhou za docela slušnou akci a nulovou snahu o nízký rating (skoro makra vycuclých mozků, rozpůlená těla, rozstřílené hlavy, končetiny apod.). Jinak je to slátanina nejhrubšího ražení, děj neexistuje, dialogy no comment, herci v čele s Denise Richards toporní až to bolí. Navíc každých maximálně pět minut si soudný člověk říká, proč sakra tuhle a tuhle věc nevyřešil tak anebo tak, když by tím nikdo neumřel a půlka věcí by se vyřešila. Ale to by se holt nedostalo na heroické výkony odvážných vojáků a vojaček, dojemná setkání a tak dál. Opět můžete namítnout, že to bylo schválně a já opět odpovím, že to není podle mě ta nejlepší cesta, jak pobavit nebo zaujmout publikum. Jediné, co ještě můžu přičíst k dobru je to, že vlastně vůbec nešlo o americkou armádu, hlavní hrdina byl z Buenos Aires, útok na Zemi neodnesl New York ani jiné významné místo v USA, něco takového jsem viděla v tomhle žánru snad úplně poprvé. (15.08.2007)

"Rico, potřebuju desátníka. Dokud Vás nezabijou nebo nenajdu lepšího." Mám-li přeprat brouka, abych se stal občanem, tak ho prostě přeperu. Co je na tom? Aha, on je mnohem větší než já, bojovnější než já a má víc chapadel? Tak to ho nechám žít a budu dál nýmand bez občanství, který se z bezpečí gauče občas mrkne na zábavný snímek plný hrdinství, hlášek, sympatických vojand a střelby do otravných brouků. Tak na ně, kluci a holky, vždyť jedinej dobrej brouk je mrtvej brouk a vy na to máte. (09.09.2017)

Zřejmě to jakási satira bude. Není možné, aby se mi ten děj zdál tak stupidní, jelikož jistou dávku nadsázky jsem v něm cítila i já. Podobnost s fanatickou fašistickou stranou asi taky náhodná nebyla. Ono vždycky, když se lidstvo někam sere, tak to mají místní spočtené. Předlohu neznám, ale film mě nezaujal natolik, abych nad ním vyždímala své slinné žlázy a blahem tišila rozechvělé srdce. Kromě toho, že film hýřil bohatou brutalitou různých forem, jsem třeba i zírala, jak dokážou krásně hořet vesmírné lodě ve vzduchoprázdnu nebo jak se dá bez následků rozdýchat laserem prostřelená hlava. Podruhé už to vidět nemusím. :-) (14.05.2018)

Naprosto skvělý akční sci-fi. Snad ani nebyla chvilka kdybych se nudil nebo jen zapřemýšlel nad tim, že je to dlouhý. Všechny scény naprosto přesně seděj, žádná nepůsobí, že je tam navíc a akční sekvence jsou strhující a napínavý. Herci jsou sympatický a zároveň dostatečně drsný aby jste jim uvěřili hrdinský kousky, kterých je ve filmu opravdu pěkná řádka, ale žádnej nepůsobí trapně. Co se týká triků, tak ty jsou tady kapitola sama o sobě, všechno působí naprosto realisticky a nikde to neni odfláknutý, brouci se pohybujou přirozeně a jejich rozstřílení nebo nějaký jiný jejich rozemletí vypadá pěkně nechutně, což je dobře, jak jinak by měl vypadat rozmáznutej brouk, že? Taky zranění u lidí jsou skvěle provedený, trhání těl a všech končetin na nich jsou prostě perfektní a pěkně drsně krvavý, Verhoeven si s nějakým mozkem na podlaze nebo s pohledem do děravý hlavy s kousky mozku žádný starosti nedělal. Tady si fakt neni na co stěžovat. Jeden z nejlepších akčních sci-fi 90 tých let (27.08.2006)

Verhoeven se s ničím nikdy moc nepáře. Starship Troopers v USA komerčně propadli, amíci nenašli pochopení pro satirický podtón fašizoidně vykreslené lidské společnosti budoucnosti a pro naturalisticky krvavé scény. Když jsme na to šel do kina, vedle mně seděla malá holka s mamčou. Holčička si ze začátku libovala, příběh se zpočátku odvíjel jako takové Beverly Hills z budoucnosti. Postupně se ale začala odkrývat Verhovenovská úchylnost a holčička s mamčou nevydržely a z kina utekly. A já byl naopak ve svém živlu. Státem řízené zprávy a nábory do armády, jakoby vystřižené z dokumentů budovatelské éry. Děti ze školky, zašlapávající za nadšeného potlesku paní učitelky malé broučky - jako bych na jejich místě viděl naše rolníky, hubící v 50.letech "amerického brouka" mandelinku. Mozková elita v dlouhých černých kabátech, vypadající jako gestapáci. V bolestech a s krví v zubech umírající jedna z hlavních ženských představitelek - no řekněte, kolikrát jste v mainstreamovém filmu takto viděli umírat jednu z hlavních představitelek? Ne, já nejsem úchyl, který by si v tom liboval. Jenom mně baví ta Verhoevenova absence zábran, kterou už tolikrát předvedl a která v případě tohoto filmu činí těžce stravitelnou záležitost, která nemůže mít šanci na širší komerční ohlas. A mám takový pocit, že Verhoevenovi to je putna a to mně na něm baví. Ruce, nohy a hlavy létají vzduchem takovou četností, že z toho cenzoři museli mít těžkou hlavu. A navrch ty ohromující triky... No né, tohle není masová zábava, to je kult pro ujeťáky. (11.05.2003)