Rose Island

příjemné retro,které dokáže nejednou vyvolat úsměv,ale už se mu úplně nedaří dosáhnout toho aby divák hlavním hrdinům opravdu fandil a nebo s nimi soucítil.Jo to tak alespoň měl a určitě to nebylo proto,že by hlavní postava a její kamarádi nebyla sympatická.Giorgio je naivní idealista a jakkoliv jeho myšlenka byla předem určena k zániku,klobouk dolů,že se o to aspoň pokusil...60% (12.12.2020)

Viděl jsem několik letošních italských filmů (některé na online Filmovém festivalu italských filmů v Praze) a většina jich byla vynikající. Toto je taková chytře napsaná oddechovka s pomalým rozjezdem. Někdy se může rodina skládat s pyšného inženýra, alkoholika se záští ke kalabrijským mužům, těhotné barmanka a německého dezertéra. Kdybych žil v té době, požádal bych o občanství. Je to zatraceně vtipný příběh. Vznikl podle skutečných událostí z konce 60. let minulého století. Hrdina vlastně navázal utopii Thomase Morea. Hrdina působí dojmem verneovského snílka mimo realitu. Doporučuji si pustit o něco lepší podobný film z roku 2009 Piráti na vlnách. Hudební stránka filmu sestává z působivých hlavně italských písní z 60. let. Situace jsou buď komické, až groteskně výstřední nebo závažnější, patetické a sentimentální. Do toho hrdina řeší složité vztahy s otcem a bývalou láskou (Matilda De Angelisová známá z minisérie Mělas to vědět). Vedlejší postavy nejsou moc vykreslené. Diskotéka zůstává také jen povrchně vykreslena bez hlubších souvislostí tehdejší doby. (21.12.2020)

Americký anarchistický filozof Hakim Bey hovorí, že v dnešnom zosieťovanom svete je možné vytvoriť ostrov pozitívnej slobodnej deviácie len v okách medzi sieťami. Čím je sieť hustejšia, tým ťažšie je možné takýto priestor nájsť. Jeho existencia je však možná len na určitú dobu. Kým si vytvorenú možnosť slobodného prejavenia sa nevšimnú mocní a pod rôznymi zámienkami ju nezlikvidujú. Preto je možné takéto slobodné miesta nazvať len ako Dočasné autonómne zóny. Nikdy nie trvalé. Ružový ostrov vtipne a s nadhľadom popisuje jeden z takýchto prípadov. Vrátane trpkého konca, ktorý zároveň znamenal doposiaľ jedinú zahraničnú vojenskú inváziu Talianskej republiky. A dal tak filmu, pravdivú a zároveň vtipne tragikomickú bodku za túžbou po slobode. (27.12.2020)

Skutečný příběh o realizaci anarchokapitalistického snu - o vlastním svobodném státečku a zároveň hudebním klubu, který ležel nedaleko italských břehů. Kdyby něco takového bylo možné, drogová a pedofilní mafie by kolem Evropy vybudovala řadu podobných enkláv, odkud by řídila svoje "obchody" s heroinem a dětmi. Takže konec "Růžového ostrova" byl logický. (13.06.2021)

Tohle by byl skvělý námět pro Wese Andersona. S tlupou "jeho" herců, kteří mu kývnou i na drobné roličky, ale hlavně s jeho citem pro podobně absurdní příběhy, by z něj vymačkal o dost zábavnější film. Tím nechci shazovat snahu Sibilia a jeho týmu, ale pravdou je, že bez ohledu na to, že jde o inspiraci skutečnými událostmi...tady to chtělo víc hravosti a využít právě ty filmové prostředky, které Anderson, ale třeba i Tarantino mistrně ovládá. Minimálně v tom audiovizuálu, má Rose Island velké rezervy...mnoho scén šlo prodat zábavněji. Prostě...na můj vkus se držel Sibilia zbytečně při zemi. Nicméně i tak je ten příběh nosný, většinou nenudí a hlavní hrdina i jeho snahy, byly velmi sympatické. Vlastně není až tak moc co vyčítat. Jen ten promarněný potenciál, protože tohle mohla být parádní absurie, nebo indie ujeťárna. Tak, jako popsala Gabriea Rose Island jako: jen diskotéku na moři, tak si já dovolím označit tento film jako: jen další film Netflixu. Ale dobrý, určitě nejsem otrávený; i v této formě to byla příjemná záležitost s několika výbornými momenty. Doporučuji setrvat u titulí, jsou tam záběry na skutečný Rose Island. (17.11.2023)