Turks fruit

Když je nějakej film slavnej hlavně tim, že je tzv. kontroverzní, tak je to obvykle naprostá sračka, na kterou se nedá koukat. V případě týhle podivný romantický komedie říznutý fekál pornem to platí tak napůl. Sice jsem to dokoukal, ale moc se mi to nelíbilo. Jestli je tohle "nejlepší holandskej film století", tak teda potěš koště. Já bych to viděl spíš někam na festival "otrlého diváka". Pokud máte rádi úchylný filmy, u kterejch nevíte, jestli se máte smát, nebo se jít vyblejt, tak vám Tureckej med vřele doporučuju. (24.08.2017)

Holanďan Paul Verhoeven vždycky rád škádlil (hlavně zaoceánské) cenzory. Když se do toho nicméně téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. Než však chlapík, který má doktorát z matematiky a fyziky, do Ameriky vyrazil, dal solidně zabrat i evropskému publiku. Jeho netradiční přístup několikrát okusil i Rutger Hauer, který tentokrát představuje tak trochu šíleného, tak trochu nadrženého i tak trochu hulvátského sochaře, který konečně po prozkoumání mnoha zarostlých klínů našel tu pravou. V sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah, radosti i strasti spojené zejména s hrdinčinou hysterickou matkou. Jeho rebelující neotesanec je skvělý, zrzečka Monique van de Ven hraje prakticky neustále nahá, navíc Verhoevenova schopnost režijní intuice, vedení herců a neotřelosti byly už tehdy patrné. Od kamery mu navíc velmi umně pomáhal holandský kolega Jan de Bont (natočili spolu ještě drama Keetje Tippel, thriller Vierde man, diváctvu už známější Maso a krev i kultovní Základní instinkt). Jak je patrné, ve filmu, který přinese několik milých a originálních obrazů, se vyskytují pro Verhoevena typické motivy, hlavně výrazná nahota, která ale nikdy nepůsobí samoúčelně. Abyste byly ovšem v obraze – zkoumání kalhotek Sharon Stone v Základním instinktu je jen velmi slabým odvarem, tady se zvrací na lidi, zkoumá se jejich stolice, stříhá se jejich ochlupení. Několik momentů je naprosto neřízených, ale jednoduše to jako celek baví. Energický, svobodný, černohumorný a spontánní kus. 75% (07.10.2014)

Pán Verhoeven sa v Hollywoode sám sebe nezaprel. Toto je predobraz jeho násilných a sexuálne založených snímkov z jeho najúspešnejšieho obdobia ( obdobia americkej kariéry ). Ústredná dvojica síce z môjho pohľadu nespĺňa tie pravé chemické parametre medzi sebou, ale ich herecké výkony sú presné a spoľahlivé. Európske kino, ktoré ma tentokrát rozhodne nesklamalo. (03.05.2021)

Jako první film roku 2023 jsem si zvolil mnou několik let odkládaný Turkish Delight. A lepší film na start roku jsem si nemohl přát. Skvělej Rutger Hauer v(pro mě) nejlepším Verhoevenově filmu. Kontroverzní ale zábavný. Za mě 5ti hvězdičková záležitost, která ale nemusí sednout každýmu. Proto bych byl s doporučováním opatrnější. (01.01.2023)

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)