Pevnost

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Variace na Kafku? Zeměměřič, černo-bílý film, pár dobrých herců. Od Drahomíry Vihanové nešlo o přehnané ambice, spíš touhu podat výpověď o dysfunkční společnosti a dysfunkčních mezilidských vztazích. Nějak to nevyšlo a výsledkem je dysfunkční film, jenž se snaží být mnohoznačný, plný jinotajů... a tváří v tvář svobodě najednou zoufale drhne. Zřejmě i režisér může být přemotivován. (01.08.2010)

Český pokus o tvorbu a'la Béla Tarr nedopadl i přes finanční neúspěch díla vůbec špatně, byť si své zaujetí vysvětluji i tak, že snímek částečně rozvíjí nikdy nedokončené myšlenky mé nejoblíbenější osobnosti v oblasti literatury. Pár chybám se ale přes veškerou snahu nevyhnul - hlavní postava v podání György Cserhalmiho nevzbuzuje až takové sympatie, přičemž tohle dávám za vinu především technicky nezvládnutému dabingu (nemluvě o tom, že se jinak velký oblíbenec v této oblasti Pavel Soukup nesžil s výkonem maďarské akvisice), z filmového vyjadřování cítím jistou ukvapenost pramenící z nadšení okolo pádu režimu (a tím pádem i znenadálého svobodného vyjadřování), no a ono zmíněné ideové rozvinutí je vlastně učebnicově polopatické, což je v rozporu se zmíněným židovským spisovatelem (jeho Zámek rozhodně není zámkem v pravém slova smyslu). Líbí se mi ale zachování dalších Kafkových svébytných rysů - zdejší děj se nedá aplikovat a priori na pozdní normalizaci, v zásadě se s takovými Ewaldy můžeme setkat i v druhé dekádě 21.století, navíc není ani stopy po srpech, kladivech, či jiných podobných zrůdnostech. Vedle univerzálnosti lze vypozorovat i vystihnutou "procesní" beznaděj, hlavně v druhé polovině, kdy události nabírají veliký spád (konkrétnější ale nebudu, protože právě v pointě díla pozoruji onen "kámen mudrců"). Sice jsem zmínil jisté nedostatky v případě hlavní role, jinak se mi ale zdejší obsazení docela líbí - nejlepší mi zde přišel Josef Kemr, pro kterého to bylo druhé zavítání do světa úzkoprofilové kinematografie (předtím "Krvavý román"), zaujme i farář Lubora Tokoše, naproti tomu Miroslav Donutil nemá zde až tak velký manévrovací prostor a obal DVD na něj láká pochopitelně z marketingových účelů. Z českých porevolučních reflexí komunismu sice radši doporučuji čerstvější "Pouta" a šerá beznaděj v "Pupendu" byla působivá neméně, přesto bylo jednoznačným hříchem tehdejšího publika, že nechalo toto dílo zapadnout. (Za sebe si ale myslím, že by se to časem mohlo změnit, tedy aspoň pokud současní tvůrci dodrží nastavenou laťku a budou pokračovat v obrození z posledních dvou let.) 80% (27.01.2011)

Až v poslední scéně mi konečně docvaklo, že to celé bylo podobenství o dobru a zlu. Ještě mě teda napadlo, že by to mohlo být o komunismu (což je na Česko strašně originální téma, že jo) a že lidi v onom místě mají symbolizovat obyvatele Československa, pevnost jsou hranice, vojáci jsou vojáci, co hlídají, aby nikdo nepřekročil hranice a jimi střežená SPOILER (jestli to v tomhle žánru vůbec je možné) prázdná místnost má symbolizovat volnost a svobodu za hranicemi. KONEC SPOILERU. Každopádně kdybych se přiklonil k téhle interpretaci, některé věci mi tam nezapadají do sebe. Ale nakonec to podle mě bude kombinace obojího, už jenom kvůli tomu, že Vihanové debut v šedesátkách skončil v trezoru a do konce komunismu nic nenatočila. Pevnosti se nedá upřít perfektní kamera a skvělý soundtrack, jenže celý ten film je skoro bez děje a s tou jednou záhadou, co tady je nastolena, se vůbec nepracuje. Kvůli tomu mě ten film dost nudil a znova už bych se na něj nepodíval, byť se mu jisté kvality uznat musí. A filmových podobenství po roku 1993 je žalostně málo, takže každý pokus cením. 3* (24.04.2020)

PRvná dva obrazy mě skutečně nadchly, ostatně veškerá kamera Jiřího Macáka. Navozené kontrasty a dynamiku se sice nedařilo udržet až do konce (zvláště od poloviny ke konci), přesto však považuji tento experimentální film Drahomíry Vihanové - mezi těmi všemi pelíšky a pupendy - za dobrý a úspěšný. Jen drobná "filipika proti" častému porovnání s dílem Kafkovým, které není vůbec na místě: Chybí tu polarita mužského a ženského principu, rozpracování syndromu nemoci (viz Proces), když smrt, tak jedině poprava atd. Kafkovská sekundární literatura je neobyčejně rozsáhá a některé poznatky z ní plodné. (22.05.2023)