Gepard

"Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit." - Tato tak často citovaná věta předznamenává celý film. A skutečně: všechno se změnilo, jenže nic z toho, co - zdánlivě! - zůstalo jako dřív, už není stejné. A nejen proto, že se střídají generace a mladí nastupují na místa svých otců, nejen proto, že se jen "trochu" mění postavení tříd a střední třída se chce "po dobrém" dostat na místo šlechty. Všechno se mění, všechno je jiné a Visconti zve svého diváka, aby tuto nenápadnou proměnu v malebných, nádherných obrazech sledoval krok za krokem s ním. Režisér je ve výhodě, sám patřil k vysoké italské šlechtě a tento svět důvěrně znal. Zajímavé místo je hned z kraje filmu: Kníže očekává, že se on a jeho vrstva budou muset přizpůsobit měnící se společenské situaci, jít s dobou a že všechno půjde hladce, ba i nějaký ten zisk že z toho bude a na to mu pater Pirrone říká: "Takže vy páni se spojíte s liberály... třeba se svobodnými zednáři. Na náš účet, na účet církve... Náš Pán léčil slepé, ale co zaslepení? Kde ti skončí?" Umíráček v chudinské čtvrti v posledních sekvencích filmu (jak ostrý přechod z nádhery a pompy plesové noci!) jako by odzváněl konec těm starým časům, které se už nikdy nevrátí. Je to mimochodem jedna z nejsilnějších scén celého filmu - kníže Salina na kolenou na špinavé ulici se sklání před Nejsvětější Svátostí, kterou právě kolem něj nese kněz k umírajícímu! - - - Sicilie, druhá polovina 19. století, knížecí rod Salinů, risorgimento, Garibaldi... Pro mne tyto nové známosti nekončí. Jako v poslední době tak často, vede moje cesta od filmu k předloze, od monitoru do knihovny. Už se těším na román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard. Pěkná recenze: https://vesper001.wordpress.com/2011/04/04/gepard-il-gattopardo/ (17.11.2015)

Nástup buržoazie, soumrak aristokracie. Buržoazie je sice směšná, ale vyhrává, protože má božskou CC. Ale i odcházející vznešená aristokracie má eso v rukávu - dravého boha AD. A když se CC (lid) spojí s AD (šlechta), vznikne dokonalý základ nové Itálie. Gepard je vlastně kýč, směsice nádherných patetických obrazů doprovázených přepálenou melodramatickou hudbou, okořeněná politickými dialogy. Příjemně se na to dívá, protože tu není nic zašifrované, vše je vyjádřeno naprosto jasně a bez metafory, a divák se jen může kochat všudypřítomnou krásou obrazu i hereckého obsazení. Lovy, plesy, a občas tu tam nějaká ta revoluce. Gepard je tak trochu ekvivalent uklidňujících smyček s hrajícími si kočičkami nebo ohněm v krbu. Historie, jak ji chceme vidět, bez ostrých hran, bez dějinných hrůz, historie, připomínající staré dobré časy, které vlastně nikdy nebyly... (14.11.2020)

Jednoduše paráda. Opulentní filmová podívaná v tom nejlepším slova smyslu. Je radost se dívat na něco tak velkorysého, propracovaného a přitom z toho neni cítit kalkul. Parádní herecké výkony v čele s Lancasterem. Občas to sice působí až komicky ( taky se velký sál ve Varech párkrát pěkně zasmál ), zvláště Cardinale, ale je to spíš ku prospěchu věci. Ponořením do té malebnosti se snadno zapomene i na absenci většího děje a nevadí ani neznalost italských reálií. Závěrečná sekvence z plesu je až neskutečná. Nádhera. Díky. ( 45.KVIFF ) (15.07.2010)

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)

,,ŠKODA, ŽE SOM NEBOLA S VAMI." ,,KEBY STE BOLA S NAMI, NEMUSELI BY SME ČAKAŤ NA NOVICKY." __ Ktovie prečo sa Visconti rozhodol obsadiť v predsa len divácky náročnejšom diele herecké esá masového publika, no napriek týmto pomyselným jagavým hviezdičkám mu jeho zámer ak nie vyslovene nevyšiel, tak prinajmenšom zbytočným. Človek by povedal, že zvoliť v tých rokoch za ústredný milenecký pár Delona a Cardinale nemohlo byť šťastnejšou voľbou, v skutočnosti sú ale obaja až neskutočne plochí, nevýrazní a zbytoční. Lancaster nevhodne predabovaný do taliančiny len zvýrazňuje ako veľmi sa nehodí do úloh mužov južanského typu. Inak jeho herecká kreácia stojí za povšimnutie, problém je však v tom, ako vážne sa berie. Celý čas sa tvári neuveriteľne osudovo, pohnutosť doby do ktorej je dej zasadený sa väčšinou Viscontimu nedarí správne vykresať, dokonca neváha niektoré scény prifarbiť ľahkou komickosťou a v konečnom dôsledku sa svet neprestáva točiť (či tancovať) ďalej. Ťažko povedať nakoľko vyšla zamýšľaná snaha, vyšší zámer je samozrejme rozpoznateľný, za takú mamutiu minutáž by však toho išlo povedať omnoho viac. (928. hodnotenie, 68. komentár k filmu) (06.05.2013)